11. července 1995 po čtvrté hodině odpolední začaly do města přicházet první srbské jednotky. Bosenské obyvatelstvo zachvátila panika. Nepřátelé. Přišli nás povraždit. Srebrenica měla strach.
Občanská válka. Chorvaté, Srbové i Bosňáci se vzájemně vyvražďovali, znásilňovali, mrzačili. Dřívější sousedé na sebe mířili samopaly. Manželství, kde patrneři patřili každý k jinému etniku, se rozpadala. Málokdo by věřil, že na konci 20. století zažije Evropa otevřený válečný konflikt a genocidu. Stalo se. V Srebrenici.
Sarajevo, Tuzla, Bihać, Goražde, Žepa a Srebrenica. Rezoluce Rady Bezpečnosti OSN ze 6. května 1993 tato města a jejich okolí označila za tzv. bezpečné zóny pod ochranou OSN (UNPROFOR). Ve Srebrenici bylo asi 600 lehce vyzbrojených nizozemských vojáků jednotek OSN. Jejich mandát byl nejasný.
6. července přišel první útok – Srbové začali ze všech stran obklíčenou Srebrenicu ostřelovat raketami. Pak na chvíli zbraně utichly, srbská strana čekala, jestli ze strany NATO přijdou letecké útoky. Přišly, ale přišly pozdě, až v okamžiku, kdy už Srbové stáli před Srebrenicí. Navíc měli v zajetí 30 nizozemských příslušníků UNPROFOR. Když nezastavíte bombardování, zastřelíme je, vzkázali NATO. Letouny se stáhly.
11. července pak srbské jednotky vstoupili do Srebrenice. Město bylo vylidněné, obyvatelstvo v hrůze uprchlo k základně jednotek OSN v Potočarech. V jednu chvíli se kolem základny tísnilo kolem 30 000 civilistů. Ochrany od vojáků UNPROFOR se bohužel nedočkali.
Ráno 12. července mezi 6 a 7 hodinou vstoupili mezi uprchlíky v Potočarech příslušníci speciálních jednotek Ministerstva vnitra Republiky srbské a další srbské vojenské a polovojenské oddíly, aby na rozkaz generála Ratka Mladiće dohlédli na na evakuaci civilistů do Tuzly s tím, že během přesunu budou odděleni všichni dospělí muži.
Evakuace z Potočar byla dokončena 13. července 1995, přes 25 000 žen, dětí a starců našlo útočiště ve stanovém táboře na letišti v Doubravách. Muži mezi 15-65 lety? Ti do Tuzly nikdy dojít neměli. Měli být a byli povražděni. Masakr ve Srebrenici nepřežilo na 8 000 bosenských mužů, do dnešních dnů jich bylo v masových hrobech identifikováno přes 6 000.
Srebrenický masakr byl impulsem, aby OSN a NATO vojensky zasáhly, v listopadu 1995 pak byla podepsána v americkém Daytonu mírová smlouva, která do Bosny a Hercegoviny přinesla mír.
Za vraždění ve Srebrenici padlo několik trestů, na odsouzení zatím čeká muž, který byl za masakr z pozice velitele armády Republiky srbské v Bosně a Hercegovině zodpovědný – od května 2011 čeká na svůj trest v nizozemském Haagu, kde zasedá tribunál pro válečné zločiny v bývalé Jugoslavii, Ratko Mladić.