Na ruský carský trůn Alexandr I. Pavlovič nastupuje v roce 1801, poté, co je (při spiknutí) zavražděn jeho otec Pavel I. (spekuluje se, že i mladý carevič je do spiknutí zapleten).
Již od počátků své vlády je přitom pokračovatelem expanzivních snah svého otce, za jeho vlády je k ruským územím připojeno mimo jiné Finsko, Varšavské knížectví, Besarábie, Gruzie či Ázerbájdžán (po vtzv. vídeňské mírové konferenci).
Na mezinárodní politické scéně se Alexandr I. Pavlovič poprvé výrazněji objevuje v roce 1805, kdy vstupuje do řad třetí protinapoleonské koalice, s napoleonskou Francií pak vede války v letech 1805-07, 1812-1814 a pak ještě v roce 1815.
Po porážce koaličních vojsk Napoleonem v bitvě u Slavkova (1805) car Alexandr I. Pavlovič uzavírá po dvou letech bojů s Napoleonem v roce 1807 tzv. tylžský mír , v roce 1812 se pak Alexandrově armádě v čele s Kutuzovem během tzv. vlastenecké války podaří porazit půlmilionovou napoleonskou armádu během jejího ruského tažení (červen až prosinec 1812), o rok později se pak Alexandrovo Rusko účastní slavné bitvy u Lipska, kde napoleonská vojska odchází poražena.
Kromě válek s napoleonskou Francií bojuje Alexandr I. Pavlovič i s Rakouskem (1809), se Švédskem (1808-09), s Persií (1804-1813) a s Osmanskou říší (Tureckem) v letech 1806-1812.
Účast v napoleonských válkách, vítězství nad Napoleonem během jeho ruského tažení, úspěšné války s Persií a Osmany pak vedou k tomu, že během jednání vídeňského mírového kongresu (1814-15) se Alexandr I. Pavlovič snaží co nejvíce posílit mocenský vliv Ruska v Evropě a na Středním východě.
Je jedním z podnítitelů zásad tzv. Svaté Aliance, která se má stát jakýmsi smírčím soudcem evropských záležitostí a jejímiž členy jsou kromě Ruska též např. Rakousko, Prusko a další evropské mocnosti.
V domácí politice se Alexandr I. Pavlovič pokouší po svém nástupu na ruský carský trůn krátký čas o reformu ruského samoděržaví, nicméně postupně se jeho vláda stává stále více a více absolutistickou a autoritářskou.
Co se týče carova osobního života, Alexandr I. Pavlovič je jednou ženatý, jeho manželkou je Luisa Marie Augusta, princezna Bádenská (Jelizaveta Alexejevna), s níž má dvě děti, které ale v dětském věku zemřou).
Sám Car Alexandr I. Pavlovič umírá 1. prosince roku 1825 v Taganrogu.