Alexandr II. Nikolajevič. Car reformátor

Alexandr II. Nikolajevič, ruský car v letech 1855-81 z rodu Romanov-Holstein-Gottorp, za jehož vlády dochází k částečné liberalizaci ruského samoděržaví, přichází na svět 29. dubna roku 1818 v Sankt-Peterburgu jako syn cara Mikuláše I..

V mládí se Alexandru II. dostává výtečného vzdělání – hovoří několika jazyky, je vzdělán v oblasti práv, politických věd i ve vojenských záležitostech – na ruský carský trůn pak Alexandr II. Nikolajevič usedá v roce 1855 po otcově smrti. Na carský trůn Alexandr II. Nikolajevič usedá v nezáviděníhodný čas – Rusko stojí na pokraji porážky v krymské válce (nakonec je i poraženo), po pařížském míru (1856) je pak otřeseno postavení Ruska jako evropské velmoci – toto postavení se pak v následujících desetiletích car Alexandr II. snaží obnovit.

Rusko expanduje do střední Asie a na Kavkaz, během berlínského kongresu je mu pak potvrzeno vlastnictví Besarábie, poměrně úspěšně si Alexandr II. Nikolajevič počíná ve válce Tureckem (1878-79). V rámci ruské říše pak Alexandr II. poskytuje poměrně rozsáhlou autonomii Finsku, polské národní povstání v roce 1863 je ale krvavě potlačeno. V roce 1867 pak Alexandr II. odprodá Spojeným státům americkým Aljašku.

Daleko zajímavější je pak z hlediska nezúčastněného pozorovatele pohled na počínání Alexandra II. Nikolajeviče v politice vnitroruské – car Alexandr II. zahajuje za své vlády do té doby nevídané reformy samoděržaví: s pomocí mnoha poradců, kteří mají rozsáhlé kompetence se Alexandr II. Nikolajevič změnit Rusko ze zaostalého zemědělského státu v moderní průmyslovou velmoc.

V roce 1861 je carským výnosem zrušeno nevolnictví (tento krok znamená svobodu pro více než dvacet milionů ruských rolníků), o tři roky později je pak zavedena soustava zemstev, regionálních vlád, které rozhodovaly o místních záležitostech (dosud bylo toto rozhodování v rukou ústřední vlády), za vlády Alexandra II. dochází též k reformě právního a soudního systému, který je oddělen od výkonné moci, značnou proměnou pak v sedmdesátých letech 19. století prochází i ruská armáda.

Základy ruského samoděržaví ale podkopány nejsou – všechna moc je stále soustředěna přes veškeré reformy v rukou panovníka (cara), parlamentní systém je pro Rusko za vlády Alexandra II. Nikolajeviče zatím v nedohlednu.

Alexandr II. Nikolajevič umírá 13. března roku 1881 na následky atentátu, který na něm spáchají krajně levicově orientovaní socialisté.