Gaius Caesar, zvaný též Caligula (tj.“Holínka“ či “ Botička„, podle vojenských holínek, které v dětství rád nosí), římský císař, jedna z patrně nejvyšinutějších postav na římském císařském trůnu, přichází na svět 31. srpna roku 12 našeho letopočtu v rodině jako syn Germanica a jeho ženy Agrippiny (Starší) a vnuk císaře Tiberia (viz Tiberius).
Caligulovo dětství je dětstvím poznamenaným mnoha tragédiemi – v sedmi letech mu za podezřelých okolností (nejspíše na Tiberiův příkaz) umírá otec, po jeho smrti je pak celá rodina perzekuována – život Agrippiny končí hladovkou, tragickou smrtí umírají i oba bratři: Neron Caesar je donucen k vyhnanství a posléze k sebevraždě, Drus Caesar je umučen v Římě.
Pouze Caligula (a jeho tři sestry) Tiberiovo řádění přežije a několik dalších let pak tráví u své prababičky Livie a po její smrti u babičky Antonie.
V roce 31 je pak Caligula povolán na ostrov Capri, kde dožívá svůj život císař Tiberius, jeho děd, který ho tak nepřímo označí za svého nástupce v čele Říma. Po Tiberiově smrti v roce 37 je pak Caligula, podporovaný pretoriánskou gardou, 18. března téhož roku císařem skutečně provolán.
Jako císař je Caligula zpočátku oblíbený jak u prostého lidu, tak u senátu, nic nenasvědčuje tomu, že na římský trůn usedl jeden z nekrutějších tyranů – nový císař ruší mnohá omezující nařízení císaře Tiberia (především snadno zneužitelný zákon o urážce majestátu), naslouchá senátorům, vydává amnestii pro vězně, odsouzené Tiberiovým režimem.
Nicméně, období klidu netrvá dlouho, již na podzim roku 37 se Caligulova vláda, nejspíše v důsledku závažné duševní poruchy, která má (snad) své kořeny již v císařově nelehkém dětství, mění v tyranii a stává se karikaturou císařství.
Caligula začíná jednat zcela bez zábran, propadá megalomanskému bludu, že právě on je tím jediným vyvoleným, božským vládcem Říma, oddává se bezuzdným sexuálním orgiím (zvláště skandální je jeho incestní vztah s vlastní sestrou Drusillou), když prohlásí, že všechny ženy v Římě patří jemu – zvláštní místo v jeho životě pak patří zábavě: té se císař dokáže věnovat téměř nepřetržitě – pořádá okázalé hry, vášnivý vztah ho pojí k divadlu a dostihům.
Caligulova několikaletá tyranie je jedním z nejtemnějších období starého Říma – jsou obnoveny zákony o urážce majestátu z dob císaře Tiberia, sebemenší (i smyšlené) provinění vůči císaři je bez soudu trestáno smrtí, císařská pokladna je zruinována, prestiž Říma v očích jeho sousedů klesá. Caligulova vláda přináší smrt mnoha římským senátorům a aristokratům, mnoho dalších je odsouzeno na nucené práce či k boji s šelmami v aréně – jejich majetek je přitom konfiskován a slouží k financování císařova nákladného života.
Co se týče Caligulovy zahraniční politiky, císař Caligula nedosáhl za své vlády žádných výraznějších vojenských úspěchů ani nezískal pro Řím žádná nová území – během svého jediného vojenského tažení vytáhl v roce 39 do Galie, odkud pak hodlal pokračovat do Británie – tažení se ale nakonec neuskuteční. Ve stejném roce Caligula potlačuje i povstání římských provincií na horním Rýnu.
V roce 41 našeho letopočtu pak dojde Římu trpělivost – po spiknutí, k němuž se vedle senátu a jezdců přidají i členové pretoriánské gardy (ta dosud stála vždy při císaři) je Caligula 24. ledna po poledni, při návratu z divadla, kde se účastní slavností k uctění památky císaře Augusta, i se svojí manželkou a dcerou, velitelem pretoriánů, své tělesné gardy, zavražděn.
Po Caligulově smrti je pak novým císařem provolán jeho strýc Claudius (viz Claudius).