Daniela Špinar. Cesta k osobní svobodě

Narodila se jako muž, přitom se vždy cítila být ženou. Daniela Špinar, osobnost českého divadla, která se rozhodla veřejně projít procesem proměny muže v ženu, aby podpořila transgender hnutí a všechny ty, kdo se pravdu o svém genderu a touze stát se sám sebou bojí dát veřejně najevo. Nebo ji najevo již daly a srážejí je reakce části jejich okolí, včetně nejbližších přátel a rodiny.

Životopis Daniely Špinar? V dětství ji formovala adventistická církev

Narodila se jako Daniel Špinar 7. července roku 1979 v Praze. Rodiče byli členy Církve adventistů sedmého dne, ke své víře vedli i děti – Daniela je prostředním z nich, má staršího bratra a mladší sestru. Uzavřený svět adventistické církve brzy ale začal Danielovi stačit, problémy s autoritami v církvi pak přišly v době, kdy se rozhodl pro coming out a přihlásil se ke gay orientaci. Z církve Daniel odešel nakonec ve svých devatenácti.

To už měla Daniela Špinar za sebou téměř celou střední hotelovou školu se zaměřením na cestovní ruch (studovat ji začala v roce 1994). A především – měla za sebou úspěšné přijímačky na DAMU a stala se (1998) studentem činoherního herectví. Hereckou průpravu a příprava na DAMU Daniela získala v dramatického kroužku herečky a pedagožky Jiřiny Steimarové, vnučky legendy českého herectví Vendelína Budila a maminky Jiřího Kodeta.

Studium herectví zakončila Daniela Špinar v roce 2004. K úspěšné herecké kariéře měla poměrně dobře našlápnuto, už v roce 2003 obdržela cenu časopisu Reflex za nejlepší herecký výkon na festivalu Zlomvaz.

Vlajka symbolizující transgender hnutí. Zdroj Wikipedia.com

Herectví ale nebylo konečnou stanicí – mezi lety 2003 a 2008 Daniela Špinarová vystudovala (opět na DAMU) divadelní režii. Poté dva roky pracovala jako režisérka v Divadle na Vinohradech, kde za inscenaci dramatu Vojcek obdržela Cenu Alfréda Radoka a Cenu Josefa Balvína.

Po odchodu z vinohradského divadla Daniela spolupracovala s mnoha divadelními scénami v Praze i jinde, v roce 2014 se stala režisérkou pražského Národního divadla. Mezi roky 2015 a 2022 pak působila ve Zlaté kapličce na postu uměleckého šéfa Činohry.