Gáia (někdy nazývaná též Gé), řecká bohyně, či spíše prabohyně, je v antické kosmogonii personifikací Země a má úlohu ochránkyně – v Hésiodově spise „Původ bohů“ (Theogonie) má velmi významné místo: vzniká po prvopočátečním Chaosu a před Erótem, je první hmotnou substancí Kosmu.
Sama pak Gáia bez jakéhokoliv svazku počíná Úrana, tj. Nebe, pak Hory a Ponta, tedy živel mořský. Ze spojení se svým synem Úranem, jenž ji celou pokryje, se pak zrodí nejstarší bohové – šest Titánů a šest Titánek, Kyklópové a šest Hekatoncheirů (storukých obrů). Ne všechny Gáiny děti ale přijdou na svět – Úranos, spočívají na Gái ve věčně oplodňujícím svazku, brání rození svého potomstva, které tak zůstává v matčině lůně. Gáia proto svěří svému nejmladšímu synovi Kronovi (viz Kronos) rituální srp a požádá ho, ať zbaví svého otce mužství a tím ji osvobodí – sám se pak ujímá moci.
Gáia poté zplodí se svým dalším synem, Pontem, mořská božstva, např. Nérea.
Poté, co se Kronos po oddělení otce a matky ujímá moci, zasáhne Gáia v okamžiku, když se Kronos, který všechny děti své ženy Rhei ihned po narození pozře, chystá pozřít svého nejmladšího syna Dia (viz Zeus) – Gáia poradí Rhee, aby dala Kronovi místo syna kámen zabalený v plenách a aby malého Dia ukryla na Krétě. Tímto svým činem Gáia napomůže Gáia tomu, že Zeus později přemůže svého otce Krona a stane se vládcem olympských bohů.
S božstvem Tartarem Gáia pak zplodí ještě jedno dítě – nestvůru hrozné síly, Týfóna, kterého Zeus musí přemoci, aby se dostal k moci.
Mimoto jsou za její děti považovány i jiné nestvůry – Pýthón, Charybdis (viz Charybdis), Harpije aj.
V helénismu je prabohyně Gáia často ztotožňována s bohyní Démétrou.