Hérakleitos z Efesu. Temný filozof antiky

Hérekleitos z Efesu, řecký přírodní filozof, jedna z nevýraznějších osobností antické předsokratovské filozofie, myslitel, jenž je již v antice pro svoji těžkou pochopitelnost a uchopitelnost zván „temným“, přichází na svět někdy kolem roku 540 před naším letopočtem v maloasijském Efesu ve vznešené rodině.

V mládí se Hérakleitos aktivně účastní politického a společenského života rodného města, v té době bohatého a slavného (stojí v něm např. jeden z tehdejších sedmi divů světa, Artemidin chrám), později pak prý, ve vyšším věku, odchází do hor, kde žije poustevnickým životem. Více toho o Hérakleitově životě známo není. Hérakleitova filozofie je filozofií přírodní – od přírodní filozofie filozofů milétské školy se však výrazně liší: Hérakleitos nezkoumá pouze látkový svět a jeho domnělé či skutečné příčiny, Herakleitos se zabývá i člověkem a jeho duší, je autorem prvního uceleného filosofického systému na řecké půdě vůbec.

Za podstatu všeho, za pralátku, z níž vše vzchází, považuje Hérakleitos z Efesu oheň, a to oheň v symbolické podobě – tento „oheň“ pak podle věčného zákona („podle míry“, jak Hérakleitos říká) cyklicky pulsuje a jeho zhasínáním a opětovným vzplanutím vzniká svět a vše, co jej tvoří.

Svět, který z „ohně“ vzniká, je pak světem, v němž vládne podle Hérakleita jednota protikladů – každá věc potřebuje svůj protiklad (noc a den, zima a teplo atd.), které pak spolu „bojují“ a mění se jeden v druhý – tato protikladnost věcí, kdy nic není stálé a neměnné, pak vytváří harmonickou jednotu světa.

Svět a jeho harmonické protiklady řídí přitom zákon, který Hérakleitos nazýválogos (z řeckého „slovo, myšlenka“) – úkolem člověka pak je tento „logos“, tento rozum, podle kterého probíhá všechno dění ve světě, pochopit a podrobit se mu.

Hérakleitos přitom ostře odděluje poznání logu (tj.“moudrosti“) a mnohoučenost, která podle něj nemá valného významu – mnoho vědění podle Hérakleita nevede k tomu, že by člověk byl moudřejší, k tomu vede jen a pouze poznání „světového rozumu“, tedy „logos“.

Hérakleitos není zakladatelem žádné filosofické školy, nemá žádné žáky, jeho myšlenkový odkaz je zachován ve spise „O přírodě“, z něhož se zachovalo kolem 120 zlomků.

Hérakleitův vliv na filozofii dalších století je zcela zásadní – z Hérakleita čerpají stoikové, pojem logos pak z jeho myšlenkového odkazu převezme ranná křesťanská teologie, kde se stává Slovem Božím. V novověku pak na Hérakleitovo učení o jednotě protikladů naváže G. W. Hegel a dialektický materialismus marxistických (viz Marx, Karel) filosofů.

Hérakleitos z Efesu umírá někdy kolem roku 480 před naším letopočtem.