Hermann Hesse, německý spisovatel a esejista, ovlivněný učením psychoanalýzy a buddhistickou a hinduistickou filosofií, a laureát Nobelovy ceny za literaturu za rok 1946, přichází na svět 2. července roku 1877 v německém městě Cawl v rodině (protestantského) misionáře.
V mládí (od roku 1891) Hesse studuje v evangelickém semináři, brzy z něj ale (po půl roce) odchází, skládá maturitu na gymnáziu (v roce 1893) a vyučí se (mezi roky 1895-98) knihvazačem – od roku 1899 pak Hesse žije ve švýcarské Basileji, kde jako knihkupec pracuje a kde zároveň tvoří svá první úspěšná literární díla.
V roce 1904, po vydání svého debutového románu (kterým je iniciační román „Peter Camenzind“, 1904), Hermann Hesse nastupuje na dráhu profesionálního literáta a odchází do Gaienhofenu.
V roce 1911 Hermann Hesse podnikne svoji první cestu do Indie, kde pak z duchovního odkazu buddhistické filozofie (viz Buddha) načerpá mnohé podněty pro svoji další tvorbu.
Na počátku první světové války se Hermann Hesse ostře postaví proti militaristickému duchu tehdejšího Německa, když zveřejní protiválečně laděný esej „Ó bratři, pryč s tóny těmi“ – německou odbornou i širokou veřejností je ale odmítnut a obviněn z vlastizrady a slabošství.
V těchto letech pak potkává Hesseho i neštěstí osobní – jeho manželství se švýcarskou fotografkou M. Bernoulliovou se vinou manželčiny duševní choroby (trpí schizofrenií) rozpadá, na Hesseho bedrech pak spočívá nutnost postarat se o tři malé děti – v této době se Hesse podrobí psychoanalýze, která se pak stává vedle orientálních duchovních nauk jedním z východisek jeho tvorby.
V roce 1923 Hesse přijímá švýcarské občanství, o rok později se pak podruhé žení – manželství se nicméně po pouhém roce rozpadne. Třetí manželství pak Hesse uzavře v roce 1926, tento svazek Hessemu vydrží až do konce života.
Jako literát vstupuje Hermann Hesse do světa literatury v roce 1899, kdy vydává sbírku lyrické poezie, nazvanou „Romantické písně“, Hesseho románovým debutem je pak již zmíněný vývojový román „Peter Camenzind“ (1904), v němž se hlavní hrdina, zklamaný civilizací, pokouší o sblížení s přírodou – úspěšný román se stává odrazovým kamenem Hesseho dráhy profesionálního literáta.
Po několika menších prózách a novelách (např. „Pod koly“ z roku 1905 či „Panský dům“ z roku 1914) pak přicházejí dvacátá léta 20. století, léta pro Hesseho jako autora nejplodnější – v roce 1922 vychází novela „Siddhártha“, dílo, v němž Hesse osvětluje svoji pacifistickou, indickým buddhismem ovlivněnou, filozofii.
V roce 1925 pak vychází román „Lázeňský host“ a konečně v roce 1927 román „Stepní vlk“, dílo, v němž hlavní hrdina, spisovatel Harry Haller, hledá (a nachází) pro sebe nové, ušlechtilejší hodnoty.
Na počátku třicátých let Hermann Hesse vydává román „Narcis a Goldmund“ (1930), v němž Hesse myšlenkově navazuje na román „Stepní vlk“, v roce 1932 pak vychází román „Pouť do Země východní“.
Největšího věhlasu nicméně Hermann Hesse dosahuje se svým románem „Hra se skleněnými perlami“ (Glasperlenspiel“, 1943), fantastický, utopický román, jehož děj se odehrává v daleké budoucnosti a v němž Hesse jasnozřivě předpovídá vývoj lidské společnosti do konce století.
V roce 1946, rok po skončení druhé světové války, během níž je dílo Hermanna Hesse v rodném Německu nacistickou mocí prohlášeno za nežádoucí a je zakázáno jeho vydávání, se Hermann Hesse stává laureátem Nobelovy ceny za literaturu, 9. srpna roku 1962 pak Hermann Hesse ve švýcarském Montagnole umírá.