Hippokratés z Kósu (Hippokrates), nejslavnější lékař antického Řecka a filozof, zakladatel lékařské školy, podle níž je nemoc přirozený stav a proces, a autor prvního uceleného etického kodexu v lékařství (tzv. Hippokratova přísaha), přichází na svět někdy kolem roku 460 před naším letopočtem na ostrově Kós.
Hippokratův život je dnes z větší části zahalen tajemstvím – ví se, že v mládí je zasvěcen do lékařského povolání (pochází z rodiny léčitelů), že poté procestuje celé tehdejší Řecko a oblast Malé Asie a že se pak stává určující autoritou tehdejší medicíny, je nejen lékařem, nýbrž i medicínu vyučuje.
O mnoho více toho o Hippokratově životě známo není. Jako lékař je Hippokratés zakladatelskou osobností medicíny jako takové – jako první vytváří ucelený systém pouček a postupů, které lze označit za prazáklad lékařství jako samostatné vědecké disciplíny – Hippokratés přitom navazuje na nauku přírodních filosofů (především na jejich humorální teorii, pojednávající o „šťávách těla“).
Hippokratés, stejně jako přírodní filosofové, tvrdí, že zdraví závisí na rovnováze či nerovnováze těchto šťáv v těle, zároveň ale dodává, že tuto rovnováhu lze vhodnou životosprávou a vhodným (zdravým) prostředím ovlivňovat a upravovat – Hippokratés přitom zná čtyři základní šťávy, a to krev, sliz, černou žluč a žlutou žluč (tuto Hippokratovu humorální teorii později v ucelený systém medicínské vědy převede Galénos {viz Galénos}).
Značnou pozornost Hippokratés věnuje v lékařství otázce pozorování projevů (symptomů) zdraví a nemoc, v péči o nemocného pak Hippokratés zdůrazňuje potřebu individuálního přístupu.
Hippokratés je autorem 58 spisů (sepsaných v 73 knihách, Hippokratés toto dílo vytváří společně se svými žáky) – tyto spisy jsou označovány jako tzv. „Corpus Hippocraticum“ (Hippokratovský soubor) a obsahují práce z anatomie, chirurgie, dietetiky či fyziologie.
Dnes je Hippokratés znám především jako autor prvního etického kodexu lékařské vědy, a to tzv. Hippokratovy přísahy – Hippokratés stanovuje etické požadavky na konání a jednání lékaře, mimo jiné vyžaduje slib obětavosti, slib časově neomezené povinnosti pomáhat potřebným, slib mlčenlivosti atd. – z textu této přísahy je pak dnes odvozen slib lékařský, a to od roku 1948, kdy je přijat za závazný na sjezdu Světové lékařské organizace ve švýcarské Ženevě.
Hippokratés, zakladatel medicíny jako samostatné vědecké disciplíny, umírá někdy kolem roku 380 před naším letopočtem, a to pravděpodobně v Lárrise v Thessalii.