Sir Isaac Newton (do šlechtického stavu je povýšen v roce 1705), anglický matematik, fyzik, astronom gravitačního zákona a filozof, zakladatel klasické mechaniky a objevitel, přichází na svět ve Woolsthorpe v hrabství Lincolnshire 25. prosince roku 1642 v rodině statkáře (narodí se po otcově smrti, vychováván je v rodině své babičky).
Vzdělání získává Newton nejprve na vesnické škole ve Skillingtonu (od roku 1649), později pak přechází na školu krále Edvarda VI. do Granthamu (v roce 1954). V letech 1661-65 pak Isaac Newton studuje na Trinity College v Cambridge – největší zájem má o studium díla Euklidova, Koperníkova (viz Koperník, Mikuláš), Descartova, Hobbesova a Keplerova (viz Kepler, Johannes), v roce 1665 pak získává hodnost bakaláře svobodných umění.
Po studiích (a uzavření cambridgeské univerzity v letech 1665-66 v čase morové epidemie v Anglii) se Isaac Newton vrací do rodného Woolsthorpe, kde se pak po dva roky zabývá studiem matematiky, optiky a gravitace (do tohoto období spadá i ona známá historka, kdy podle tradice Isaac Newton údajně objeví gravitační zákon, když mu spadne ze stromu na hlavu jablko…).
V roce 1668 pak Isaac Newton v Cambridge nastupuje na místo profesora matematiky.
O čtyři roky později, v roce 1672 je Isaac Newton přijat za člena londýnské Královské společnosti – v roce 1703 se pak stane jejím prezidentem (v čele Královské společnosti bude stát až do smrti).
V roce 1688 je Isaac Newton přijat za univerzitu do parlamentu, v roce 1695 se stává správcem královské mincovny, v roce 1705 je pak královnou Annou povýšen do šlechtického stavu.
Dílo Isaaca Newtona tvoří základ klasické mechaniky – Newton je autorem tzv. Newtonových pohybových zákonů (zákon setrvačnosti, zákon síly, zákon akce a reakce), které až do nástupu kvantové teorie a teorie relativity jsou třemi základními kameny klasické fyziky – tyto zákony Isaac Newton formuluje ve svém stěžejním díle „Philosophiae naturalis principia mathematica“ (Matematické základy přírodovědy, 1687).
Isaac Newton je též objevitelem gravitačního zákona – jeho teorie je rozvinuta v Newtonově díle „De motu Corporum“ (O pohybu těles, 1685).
Jako matematik se Isaac Newton spolupodílí s G. H. Leibnitzem na vytvoření diferenciálního a integrálního počtu, je autorem učebnice algebry, věnuje se teorii fluxí, teorii řad atd. V roce 1707 vychází jeho „Arithmetica universalis“.
Isaac Newton se jako teoretik i jako experimentátor věnuje též optice – během svých výzkumů objasní rozklad světla a sestrojí v roce 1688 (vylepšený exemplář pošle Královské společnosti v roce 1671) první zrcadlový dalekohled. Newtonovy práce z optiky jsou obsažena v díle „Opticks“ (1704).
Po celý svůj život se Isaac Newton zabývá také alchymií.
Sir Isaac Newton, bezdětný a celý život svobodný, umírá 20. března roku 1727 v Londýně, pohřben je ve Westminsterském opatství.