Jan Balabán patří k těm mnoha literárním autorům, kteří se vděčnosti širšího publika dočkali až po své (v jeho případě předčasné) smrti. Zcela určitě nezaslouženě – vždyť již v roce 2005 získal ocenění Magnesia Litera v kategorii próza za sbírku povídek Možná, že odcházíme. Tato kniha byla už o rok dříve v prestižní anketě Kniha roku deníku Lidové noviny oceněna jako nejlepší česká kniha roku 2004 a nesmíme zapomenout ani na to, že tatáž kniha byla nominována na Státní cenu za literaturu.
Život Jana Balabána začíná 29. ledna roku 1961 v Šumperku, kde se narodil v rodině lékaře. Rodina se v roce 1962 stěhuje do Ostravy, kde jan Balabán stráví celý svůj život.
Střední vzdělání Balabán získává na gymnáziu, vysokoškolské pak na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci – obor čeština-angličtina. Po studiích Jan Balabán vykonává vojenskou prezenční službu (je z ní nicméně předčasně propuštěn), po několika dělnických zaměstnáních pak nastupuje jako technický překladatel v jednom z ostravských průmyslových molochů – ve Vítkovických železárnách.
Od roku 2000 se Jan Balabán živil převážně jako překladatel z angličtiny na volné noze. Od roku 2007 pak pravidelně přispíval svými sloupky do časopisu Respekt.
Dílo Jana Balabána je v kontextu české literatury prvního desetiletí 21. století ojedinělé – Balabán zobrazuje život lidí na okraji společnosti, hledajících svoji životní cestu. Balabánovy postavy jsou vykořeněné, prožívají mezní situace, žijí osamělé životy vyděděnců společnosti. Nejčastějším žánrem, který Jan Balabán ve své literární tvorbě využívá, je existenciální povídka, méně často pak formu románu.
Dílo Jana Balabána? Patrně nejznámější je román Zeptej se táty (2010), který vychází až po Balabánově smrti a v němž se autor vyrovnává (po svém způsobu) se smrtí otce. Z dalších knih Jana Balabána jmenujme již zmíněný soubor povídek Možná, že odcházíme (2004), knihy Kudy šel anděl (2005), Jsme tady (2006) a další.
Jan Balabán zemřel ve věku 49 let 23. dubna roku 2010.