Jan Balabán nepatřil k autorům, kteří by potřebovali velká gesta. Jeho hrdinové většinou nežili výjimečné životy. Pracovali, stárli, rozcházeli se, vraceli se domů, vzpomínali a snažili se nějak vyrovnat sami se sebou. Právě v těchto zdánlivě obyčejných situacích ale dokázal Balabán najít něco podstatného. Ostrava, kterou znal velmi důvěrně, se v jeho knihách nestává exotickou kulisou, ale prostorem, v němž se odehrávají zápasy lidí o smysl vlastního života.
Jan Balabán se narodil 29. ledna 1961 v Šumperku, ale téměř celý život byl spojený s Ostravou. Na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci vystudoval český a anglický jazyk. Po studiích pracoval jako technický překladatel ve Vítkovických železárnách, později se živil jako překladatel na volné noze. Překládal mimo jiné odborné texty a věnoval se také výtvarné publicistice a psaní úvodních textů k výstavním katalogům.
Literárně debutoval v roce 1995 povídkovou knihou Středověk. Následovaly například Boží lano, Prázdniny, Černý beran, román Kudy šel anděl a kniha Jsme tady. Balabán se postupně vyprofiloval především jako autor existenciálních povídek, v nichž se vracel k tématům samoty, bolesti, vztahů, víry a lidské odpovědnosti. Jeho ostravské prostředí přitom nebylo jen dekorací – město a jeho sociální periferie se staly přirozenou součástí příběhů.
Zásadním dílem se stala sbírka Možná že odcházíme, vydaná v roce 2004. V anketě Lidových novin byla vyhlášena Knihou roku a v roce 2005 získala Magnesii Literu za prózu. Balabán v ní soustředil příběhy lidí, kteří se ocitají v různých životních krizích. Jeho postavy nejsou žádní velcí hrdinové – právě jejich únava, nejistota a obyčejnost ale dávají povídkám mimořádnou sílu. Kniha byla později vyhlášena také Knihou desetiletí Magnesia Litera.
Vedle literatury se Balabán věnoval také komiksu a publicistice. Spolupracoval například s časopisy Respekt a Mladá fronta DNES a vytvořil text ke komiksu Srdce draka. Překládal také anglicky psanou literaturu, mimo jiné díla H. P. Lovecrafta. Ostrava pro něj přitom zůstávala zásadním místem. Město později připomnělo, že jeho tvorba byla s Ostravskem pevně propojena.
Jeho posledním románem se stalo Zeptej se táty, který vyšel v roce 2010. Příběh se soustředí na smrt otce, vzpomínky, rodinné vztahy a otázky, na něž už není možné dostat odpověď. Balabán knihu dokončil krátce před svou smrtí. O rok později získala Magnesii Literu – Knihu roku 2011, tentokrát už posmrtně.
Jan Balabán zemřel 23. dubna 2010 v Ostravě, bylo mu 49 let. Česká televize tehdy připomněla, že ještě krátce před smrtí vystupoval na tiskové konferenci k festivalu Měsíc autorského čtení. Jeho odchod znamenal konec života spisovatele, který po sobě zanechal poměrně malou bibliografii, ale mimořádně výrazný literární otisk.
Ostrava na svého spisovatele nezapomněla ani později. Od roku 2024 nese jeho jméno lávka přes Ostravici a v červnu 2025 ji město slavnostně označilo jako Lávku Jana Balabána. Připomíná tak autora, pro něhož byla Ostrava mnohem víc než místo bydliště – byla jedním z hlavních zdrojů jeho literárního světa.