Jaroslav Foglar, český prozaik, publicista a redaktor mládežnických časopisů, duchovní otec „Rychlých šípů“ a významná osobnost českého skautského hnutí, přichází na svět 6. července roku 1907 v Praze v Nuslích – když mu pak jako čtyřletému zemře otec, žije sám s matkou a starším bratrem (ten jej později přivede ke skautskému hnutí).
Vzdělání Foglar získává nejprve na měšťanské škole, poté studuje na dvouleté obchodní škole (v letech 1921-23), po jejím dokončení pak pracuje po celých třináct let jako úředník. Kromě zaměstnání se Jaroslav Foglar věnuje velice intenzívně skautingu.
Ještě za svých studentských let se seznamuje díky staršímu bratrovi se skautským hnutím a v roce 1924 se stává členem 34. skautského oddílu, kde dostává přezdívku, která ho pak bude provázet celý život – z Jaroslava Foglara se stává Jestřáb; v roce 1925 se pak stává zástupcem vedoucího 2. skautského oddílu Praha, tzv. „Dvojky“, o dva roky později, v roce 1927, se pak sám staví do jejího čela.
V roce 1935 Jaroslav Foglar úřednické zaměstnání opouští a nastupuje do propagačního oddělení nakladatelství Melantrich, ve stejném roce začíná jeho spolupráce s časopisem Mladý hlasatel, kde pak v roce 1938 začíná na pokračování vycházet Foglarův a Fischerův (J. Fischer) komiks „Rychlé šípy“ – toto úspěšné období Foglarova života končí v roce 1941, kdy je za druhé světové války časopis německou okupační správou zakázán.
Po skončení války pak Jaroslav Foglar působí krátce (jako šéfredaktor) v dalším skautském časopisu, a to v časopisu Junák, pro neshody s jeho vydavateli ale z redakce odchází a začíná vydávat časopis Vpřed – po komunistickém převratu v roce 1948 je ale donucen redakci časopisu opustit, časopis sám nedlouho poté, stejně jako celé skautské hnutí, zaniká.
V letech 1948-53 a poté od roku 1964 je Jaroslav Foglar spisovatelem z povolání, v padesátých letech pracuje v různých domovech mládeže jako vychovatel, přitom vede svůj skautský oddíl (pod jménem Městská stanice mladých turistů, neboť skauting je zakázán).
Jako spisovatel debutuje Jaroslav Foglar již v roce 1923, kdy začíná uveřejňovat své první skautingem inspirované povídky, v roce 1933 pak začíná v časopise Skaut-Junák vycházet na pokračování jeho román „Boj o první místo“.
V roce 1934 pak vychází jedna z nejslavnějších Foglarových prací „Hoši od Bobří řeky“ (časopisecky, knižně pak v roce 1937).
Prvního knižního vydání svého díla se Jaroslav Foglar dočká ještě stále v roce 1934, když mu na podzim tohoto roku vychází kniha „Přístav volá“.
Foglarovo nejslavnější literární dílo, komiks „Rychlé šípy“, ilustrovaný J. Fischerem, pak vychází, jak již bylo zmíněno od roku 1938 v časopise Mladý hlasatel.
V této době pak vycházejí knižně další a další „foglarovky“ – v roce 1938 „Tábor smůly“, o rok později „Chata v Jezerní kotlině“, v roce 1940 je pak vydána kniha „Pod junáckou vlajkou“ a konečně v roce 1941 „Záhada hlavolamu“ – tato kniha se pak stává prvním dílem volné trilogie, jejíž druhý díl „Stínadla se bouří“, vychází v roce 1947 a třetí díl „Tajemství Velkého Vonta“ až po obnovení demokracie v Československu, a to v roce 1990 (v roce 1986 kniha vychází v Mnichově).
Po komunistickém puči v roce 1948 je Jaroslav Foglar jako spisovatel nežádoucí – jeho knihy nesmí vycházet, jeho hodnotový svět je komunistickým režimem ostře napadán – teprve v roce 1965, v době částečného uvolnění společenskopolitické situace v Československu, vychází Foglarovi další kniha, nazvaná „Tajemná Řásnovka“.
O dva roky později, v roce 1968, pak vycházejí další Foglarovy knihy – „Poklad Černého delfína“ a „Kronika Ztracené stopy“, v obnoveném časopise Junák pak začínají vycházet nové díly komiksu „Rychlé šípy“, v roce 1969 pak na motivy Foglarových knih vzniká televizní seriál „Záhada hlavolamu“.
Nástup husákovské (viz Husák, Gustáv) normalizace na počátku sedmdesátých let znamená ale pro Jaroslava Foglara opětovný zákaz publikování – v roce 1984 se pak Foglar naposledy účastní letního tábora svého oddílu, v roce 1987 pak předává vůdcovství svému nástupci.
Po roce 1989 se knihy Jaroslava Foglara vrací zpět ke čtenářům, jméno Foglar (a přezdívka Jestřáb) se stávají ikonou českého skautského hnutí, v roce 1991 pak vychází kniha Foglarových autobiografických vzpomínek nazvaná „Život v poklusu“.
Jaroslav Foglar umírá po dlouhé nemoci 23. ledna roku 1999.