Ve filmu svůj hlas propůjčila Sophii Loren. Excelovala na divadle. Mezi její přátele patřil Jan Werich či Vlasta Burian. V roce 2010, těsně před oslavou pětaosmdesátých narozenin, si po pádu přivodila zranění krčku stehenní kosti. Podstoupila totální endoprotézu.
Herečka Jaroslava Adamová. Dnes ráno zemřela v léčebně dlouhodobě nemocných Chittusiho v Praze. Bylo jí osmdesát sedm let. Informaci o jejím úmrtí přinesl deník Blesk.
Jaroslava Adamová se narodila 15. března 1925 v Praze. Od dětství ráda recitovala, díky podpoře ze strany maminky pak studovala na pražské Státní konzervatoři, ještě během studií pak za války začala hrát v divadle Větrník, kde se sešli především žáci E. F. Buriana. Kromě této scény se ještě jako studentka Jaroslava Adamová objevila též na scéně nejslavnější, v Národním divadle.
Začínala u Frejky, pak ji zlákal Werich
Konzervatoř Jaroslava Adamová dokončila v roce 1946, své první angažmá získala v pražském Divadle na Vinohradech. Uvedla se skvěle, diváky okouzlila v dramatech Théseus mořeplavec, Sen noci svatojánské či Čínská zeď. Její vinohradská kariéra byla spojena se jménem režiséra Jiřího Frejky, když pak v roce 1950 odešel tento režisér do Hudebního divadla v Karlíně, odešla Jaroslava Adamová s ním.
Na scéně karlínského divadla se herecky setkala například s Vlastou Burianem (ve hře Schovávaná na schodech). Karlínskou scénu Jaroslava Adamová opustila v roce 1952 po Frejkově sebevraždě, do Divadla estrády a satiry ji zlákal Jan Werich. Na této scéně, která se v roce 1957 přejmenovala na Divadlo ABC, setrvala Jaroslava Adamová až do roku 1961. Zahrála si tady Tornádo Lou ve slavné (a později zfilmované) hře Limonádový Joe (1955) či ještě slavnější Baladě z hadrů (1960).
Po začlenění Divadla ABC pod pod Městská divadla pražská, zůstala této scéně Jaroslava Adamová věrná až až do svého odchodu do důchodu v roce 1990, mezi známé divadelní kusy, ve kterých herecky excelovala, patří například Příliš počestná žena, Bláznivá ze Chaillot nebo Stěhování duší českého dramatika Josefa Topola. Představila se i v Lidském hlase Jeana Cocteau, Anně Karenině Lva Tolstého či Heddě Gablerové Henrika Ibsena, zahrála si též roli slavné Marie Stuartovny.
Film a televize? Příležitostí bylo málo
Televize a film bohužel nedaly Jaroslavě Adamové tolik příležitostí, kolik by si jistě zasloužila, sama považovala za vrchol své filmografie televizní snímek Kočár nejsvětější svátosti, kde si zahrála po boku Jana Wericha. Jaroslava Adamová si zahrála také v komedii Rozpuštěný a vypuštěný, ve snímku Společnice (2000, partnerkou jí byla Tatiana Vilhelmová), menší role pak ztvárnila ve snímcích Želary (2003) nebo Líbáš jako Bůh (2009), kde hrála matku hlavního hrdiny. Právě snímkem Líbáš jako Bůh se filmografie Jaroslavy Adamové uzavřela.
Jaroslava Adamová na nás svým výrazným a melodickým hlasem promlouvala z televizních obrazovek a pláten kin také coby výtečná dabérka, často dabovala Sophii Loren, Katharine Hepburn či Jeanne Moreauovou. V roce 1997 pak Jaroslava Adamová za své dabérské umění získala Cenu Františka Filipovského.
Cena Thálie a vyznamenání od prezidenta Havla
O rok dříve se Jaroslavě Adamové dostalo dalšího cenného vyznamenání, za celoživotní dílo obdržela Cenu Thálie. V roce 2001 její práci ocenil prezident Václav Havel, který jí udělil Medaili za zásluhy v oblasti kultury.
Jaroslava Adamová byla vdaná za PhDr. Julia Alberta, pocházejícího z významné pražské nakladatelské rodiny. Po roce 1948 pracoval v dělnických profesích, zemřel v roce 1995. Manželé měli dvě děti, syny Marka a Julia.
V sobotu 16. června 2012 herečka Jaroslava Adamová odešla do hereckého nebe. Plným právem tam patří.