Marcus Aurelius (Marcus Aurelius Antonius), římský císař a filozof, horlivý nadšenec stoické filozofie a podle antické tradice jeden z nejlepším římských císařů, přichází na svět 26. dubna roku 121 našeho letopočtu v Římě.
Po otcově smrti je Marcus Aurelius císařem Hadrianem (viz Hadrianus), který je jeho příbuzným, přiveden k císařskému dvoru, kde je mu pak umožněno rozsáhlé filosofické vzdělání.
Po smrti Hadrianově je pak Marcus Aurelius přijat do rodiny císaře Antonia Pia – za jeho vlády Marcus Aurelius zastává opakovaně post konzula, postupně je pak jmenován tribunem, prokonzulem a spoluvládcem, císař Antonius Pius za něj provdá svoji dceru.
V letech 161-169 pak Marcus Aurelius vládne Římu jako císař – přijímá jméno Caesar Marcus Aurelius Antonius Augustus, jeho spoluvládcem se stává Lucius Vera, po jehož smrti (169) pak vládne sám až do roku 177 – od tohoto roku se Marcus Aurelius dělí o vládu se svým synem Commodem (viz Commodus).
Vláda císaře Marca Aurelia je poznamenána mnoha válkam i – římské říše se musí bránit útokům barbarských národů na Východě, kde útočí Parthové i v Evropě, Marcus Antonius sám osobně vede úspěšné vojenské výpravy proti germánským Markomanům a Kvádům (boje zasáhnou i území dnešní jižní Moravy a Slovenska), císař vede římská vojska i proti Sarmatům.
Nicméně, je potřeba poznamenat, že války a morové rány, v těchto dobách tak časté, zdecimují Marcovo vojsko natolik, že musí být doplňováno otroky, gladiátory i příslušníky loajálních germánských kmenů.
Marcus Aurelius je znám ale nejen jako výtečný vojevůdce a státník, je znám (a možná, že více) jako filozof, jako nadšený stoupenec stoické filozofie – v ní nalézá císař duchovní oporu pro plnění vladařských povinností: Marcus Aurelius jako přesvědčený stoik věří, že svět (vesmír) je řízen prozřetelností, s níž má člověk spolupracovat – císařovy filosofické úvahy jsou zaznamenány v jeho knize řecky psaných zápisků, nazvané „Hovory k sobě“.
Je třeba ještě poznamenat, že vůči křesťanství vystupuje Marcus Aurelius negativně, odmítavě.
Marcus Aurelius umírá 17. března roku 180 našeho letopočtu ve vojenském táboře u Vindobony (dnešní Vídeň), když během tažení proti Markomanům a Kvádům podlehne morové nákaze.