Hadrianus. Nástupce Traianův

Hadrianus (celým jménem Publius Aelius Hadrianus), římský císař v letech 117-138 n. l., který na římském trůně střídá císaře Traiana, přichází na svět 25. ledna roku 76 n. l. hispánské Italice poblíž dnešní Sevilly – záhy pak (v roce 85) Hadrianus osiří a vychovává ho jeho bratranec Marcus Ulpius Traianus (pozdější císař Traianius). Pod Traianovým velením se Hadrianus vyznamenává již od mládí ve válkách s Dáky, v roce 107 se pak stává správcem Dolní Panonie, tedy území dnešního Maďarska, v roce 114 je jmenován správcem Sýrie. V roce 117, krátce před svojí smrtí, císař Traianus Hadriana adoptuje a stanovuje ho svým nástupcem – 11. srpna téhož roku usedá Hadrianus, po bratrancově smrti, přes určitý odpor římské opozice, na císařský trůn.

Již od počátku Hadrianovy vlády Řím opouští výbojnou politiku předchozích desetiletí, Hadrián zcela rezignuje na snahy svých předchůdců např. v otázce ovládnutí Parthské říše. Dácii (dnešní Rumunsko) se mu ale udržet podaří, když v letech 117-118 potlačí povstání, vyvolané na tamních územích čtyřmi jeho vojevůdci – ti jsou po porážce povstání nemilosrdně popraveni.

Hadrianovu politiku lze označit za politiku defenzivy a zadržování případného nepřítele – během své inspekční cesty po římských provinciích (asi 121-132) nechává budovat hraniční opevnění (známý je např. tzv. Hadrianův val v Anglii, další monumentální opevnění jsou stavěna na hranicích s Germány) ke zkvalitnění ochrany římských hranic.

Římem ovládaným provinciím se Hadrianus snaží vštípit pocit sounáležitosti s říší, a to tak, že provádí podle místních specifik jednotlivých území řadu politických a administrativních reforem – např. v Řecku nechává například vystavět mnoho velkolepých staveb, v Palestině pak plánuje vybudovat na místě Jeruzaléma nové město, jmenující se Aelia Capitolina – jeruzalémský chrám má být zbořen a nahrazen chrámem Jova (Jupitera) Kapitolského. Zároveň Hadrianus vydává v Palestině zákon, zakazující provádět obřízku.

Na palestinských územích nemají Hadrianovy necitlivé snahy o reformy očekávaný výsledek – v roce 132 propuká v Palestině proti Hadrianově politice židovské povstání vedené Bar Kochbou: teprve v roce 135 je povstání po krutých a krvavých bojích potlačeno: výsledkem je zdecimování židovského národa a proměna Palestiny v pustinu bez života.

Mezi římskými občany je Hadrianus poměrně neoblíben, přestože je všestranně talentovanou osobností a milovníkem kultury, zejména té řecké – dodnes jsou známé jím vystavěné velkolepé budovy jako je např. Pantheon, mauzoleum (dnešní římský Andělský hrad, jak ho nechává přejmenovat papež Řehoř I. Veliký {viz Řehoř I. Veliký}) a Hadriánova vila (letohrádek) v Tivoli.

Císař Hadrianus si dlouhá léta vychovává svého nástupce, jímž je jeho švagr Lucius Julius Urs Servian – v roce 136 pak ale stárnoucí císař adoptuje Lucia Ceionia Commoda, kterého pod jménem Lucius Aelius Caesar ustanovuje svým nástupcem místo Serviana. Když pak Lucius Aelius předčasně zemře, adoptuje Hadrianus v lednu roku 138 Tiberia Aurelia Antonia, jenž se pak po Hadrianově smrti stává jako Antonius Pius novým římským císařem.

Hadrianus umírá 10. července roku 138.