Maximilien de Robespierre (plným jménem Maximilien-Francois-Marie-Isidore de Robespierre), francouzský advokát a revolucionář, hlavní představitel jakobínské diktatury za Velké francouzské revoluce a člen jakobínského Výboru obecné bezpečnosti, přichází na svět 6. května roku 1758 ve francouzském Arrasu v rodině významného právníka.
V mládí Robespierre nadšeně přijímá osvícenské myšlenky J.-J. Rousseaua, v roce 1781 se pak po studiích práv stává advokátem.
Robespierreho hvězda poprvé zazáří v roce 1789, kdy je zvolen poslancem generálních stavů (za Arras) za třetí stav (tj. buržoazii). Když se pak generální stavy přemění v Národní shromáždění, je Robespierre v letech 1789-91 jeho neoficiálním mluvčím. Od dubna roku 1790 Robespierre zároveň vede klub jakobínů.
Maximilien de Robespierre, zarytý odpůrce absolutistického režimu, se pak jako významný jakobín podstatnou měrou zaslouží o vypracování francouzské ústavy z roku 1791 (tato ústava obsahuje Deklaraci práv člověka, ovlivněnou osvícenstvím).
Po srpnovém povstání v roce 1792 v Paříži se Maximilien Robespierre stává členem revoluční městské komuny.
V roce 1793 se pak Maximilien Robespierre stává vůdčí postavou Výboru obecné bezpečnosti (jakobínská organizace, snažící se prosadit ve francouzské společnosti ty nejradikálněší revoluční cíle) – jako nekompromisní stoupenec revolučního teroru je velmi populární mezi lidem.
V čele Výboru pak Maximilien Robespierre rozpoutává hrůzovládu – na denním pořádku je masové vraždění politických oponentů, zuří boj i mezi jednotlivými frakcemi jakobínů: Robespierrově hrůzovládě padnou za oběť i dva z jeho nejbližších spolupracovníků – Georges Danton a Jacques Hébert.
Nakonec se ale teror, rozpoutaný Robespierrem, obrátí proti němu samému – poté, co ztratí podporu veřejnosti je po thermidorském převratu v jakobínské straně 27. července roku 1794 zatčen a o den později je pak Maximilien de Robespierre se svými stoupenci popraven gilotinou na pařížském náměstí Revoluce.