Mikuláš II., poslední car na ruském trůnu (v letech 1894-1917) z dynastie Romanov-Holstein -Gottorp a panovník, který je po bolševické revoluci v Rusku, vedené V. I. Leninem, v roce 1918 zavražděn i s celou svojí rodinou, přichází na svět 18. května roku 1868 jako syn cara Alenadra III. Alexandroviče (viz Alexandr III. Alexandrovič).
V mládí budoucí car Mikuláš II. získává výtečné vzdělání, na ruský carský trůn pak usedá po otcově smrti v roce 1894.
Co se týče vnitřních záležitostí Ruska, snaží se car Mikuláš II. v prvních letech své vlády navázat na liberalizační snahy svého děda Alexandra II. Nikolajeviče – za Mikulášova panování je v Rusku poprvé v jeho dějinách uzákoněn vznik parlamentu (duma), jehož moc je ale v podstatě mizivá. Za vlády Mikuláše II. je též provedena reforma zemědělství.
Všechny Mikulášovi snahy o reformu ruské společnosti jsou ale polovičaté, od počátku 20. století pak Rusko jednoznačně směřuje k revolučnímu výbuchu nespokojených mas, toužících po demokratizaci společnosti – první varování přichází v roce 1905, kdy po prohrané rusko-japonské válce (1904-1905) propukne v Rusku povstání – car Mikuláš II. toto povstání sice s pomocí armády a tajné policie potlačí, nicméně proces demokratizace ruské společnosti se mu již zastavit nepodaří.
Po potlačení revoluce v roce 1905 se Mikuláš II. začíná stahovat do pozadí, moc nad Ruskem se v dalších letech stále více soustředí do rukou jeho ženy Alexandry Fjodorovny – ta pak přivádí k carskému dvoru mnohé, později nechvalně proslulé rádce a poradce, mezi kterými získává brzy po svém příchodu do Petrohradu rozhodující slovo potulný mnich G. J. Rasputin (viz Rasputin, Grigorij Jefimovič ) – jeho neblahému vlivu pak podléhá i Mikuláš II..
Počátek konce vlády Mikuláše II. nastává se začátkem první světové války – Mikuláš II., aniž by měl sebemenší válečné zkušenosti, se sám staví do čela ruské armády a odjíždí na frontu, v době jeho nepřítomnosti pak Rusku vládne carevna, ovládaná Rasputinem, kterého v té době již provází naprosto skandální pověst (Rasputin se nakonec stává obětí atentátu).
Mocenský neúspěch v první světové válce pak v březnu roku 1917 vede k vypuknutí revoluce – car je dumou donucen k abdikaci a je internován v Carském Sele, Rusko se stává (nakrátko) demokratickým státem.
Ještě stále v roce 1917 je Mikuláš II. na nátlak bolševiků převezen z Carského Sela do Tobolska, po bolševickém převratu v říjnu roku 1917 se pak stává místem internace carské rodiny sibiřský Jekatěrinburg (v letech 1924-91 přejmenovaný na Sverdlovsk).
V Jekatěrinburgu je pak car Mikuláš II. s celou svojí rodinou (s carevnou Alexandrou Fjodorovnou a pěti dětmi) ve sklepení domu, kde jsou všichni internováni, na příkaz vládnoucího bolševického vedení, 17. července roku 1918 zastřelen – teprve až po obnovení demokratického zřízení v Rusku na počátku devadesátých let 20. století jsou Mikulášovi ostatky vyzvednuty z hromadného jekatěrinburgského hrobu a uloženy v Sankt-Peterburgu.