Soběslav II., český kníže z rodu Přemyslovců (vládne v letech 1173-78), přichází na svět někdy kolem roku 1128 jako syn knížete Soběslava I. (viz Soběslav I.) a Adleyty Uherské.
Jako přibližně dvanáctiletý odchází kníže Soběslav II., společně se svými bratry, po otcově smrti a po prosazení Vladislava II. namísto Soběslavova (I.) prvorozeného syna Vladislava na český knížecí trůn, do Německa.
Domů se vrací v roce 1148, kdy se za nepřítomnosti knížete Vladislava II. (pozdějšího krále Vladislava II.) pokusí útokem zmocnit českých zemí – útok ale není úspěšný, Soběslav II. je zajat a uvězněn na hradě Přimda.
V roce 1150 se Soběslavovi podaří z vězení uprchnout – po svém útěku pak nachází útočiště opět v Německu, na dvoře císaře Friedricha Barbarossy.
V roce 1161 se Soběslav II. pokouší přepadem Olomouce získat alespoň olomoucký úděl – je ale opět zajat a opět uvězněn na Přimdě, kde pak stráví celých příštích třináct let – pak je na zásah císaře Friedricha Barbarossy propuštěn.
Nakonec se ale Soběslav II. českého knížecího trůnu dočká – v roce 1172, veden snahou zajistit nástupnictví v Čechách svému nejstaršímu synovi Bedřichovi (viz Bedřich), abdikuje král Vladislav II. Na knížecí stolec pak Bedřich skutečně usedne, ale ne nadlouho – na podzim roku 1173 odjíždí delegace českých pánů, včetně nového knížete, do Hermsdorfu, kde Friedrich Barbarossa označí Bedřichův nástup na český knížecí trůn za nezákonný a odejme mu jej. Trůn pak od císaře získává Oldřich, třetí syn Soběslava I., jenž se jej vzápětí vzdává ve prospěch Soběslava II.
Soběslav II. pak vládne celých pět příštích let – během své vlády se přitom opírá především o nezávislé zemědělské obyvatelstvo, odtud pak pramení jeho přezdívka „selský kníže„.
V roce 1176 vtrhne Soběslav II. do Rakous – odpovědí na tento útok je pak Soběslavovo uvržení do papežské klatby.
V roce 1178 je pak Soběslav II. zbaven vlády, když císař Friedrich Barbarossa udělí české země v léno Soběslavovu bratranci Bedřichovi (tomu samému, kterému před pěti lety český knížecí trůn odebral).
Soběslav II. se ale trůnu nemíní vzdát – ještě stále v roce 1178 u Loděnice překvapí a porazí jeho vojska Bedřicha, táhnoucího do Čech, u Prahy v lednu roku 1179 ale už Bedřichovu vojsku, rozšířeným o vojsko Konráda Oty, podlehne.
Po své porážce pak Soběslav II. prchá do ciziny, kde pak koncem ledna (pravděpodobně 29. ledna) roku 1180 umírá – jeho ostatky jsou poté převezeny do Čech a pohřbeny na Vyšehradě.
Na závěr je třeba ještě dodat, že Soběslav II. je za svého života ženat z Eliškou, dcerou Měška III. Polského, jejich manželství je bezdětné.