Český kníže Spytihněv I., druhý z Přemyslovců na českém knížecím stolci, přichází na svět jako syn Bořivoje I. (viz Bořivoj I.) a Ludmily z Pšova (viz sv. Ludmila)se stává po smrti svého otce (?889) jeho právoplatným nástupcem a dědicem.
Jenže vlády v Čechách se po smrti Bořivoje I. ujímá velkomoravský kníže Svatopluk. Spytihněv se rozhodne za svá práva bojovat a staví se do čela protimoravské opozice. Jeho nástup na český knížecí stolec v roce 894 se pak stává symbolem odtržení českých zemí od Velkomoravské říše. O svoji moc se pak Spytihněv I. musí dělit s „Vitislavem“, snad předchůdcem východočeských Slavníkovců.
Spytihněvova více než dvacetiletá vláda je zahalena mnoha tajemstvími, dnes je o ní známo jen velmi málo údajů. Nesporné však je, že když v červenci roku 895 pořádá císař Arnulf Korutanský v Řezně památný sjezd, kam se dostaví všichni čeští vévodové, před lety podrobení Svatoplukem, a podáním ruky se císaři poddávají, zaujímá mezi nimi Spytihněv přední místo – stěžuje si přitom na bezpráví, která musely české země snášet od Moravanů.
Po pádu Velké Moravy musí Spytihněv I. patrně čelit nájezdům Maďarů. Spytihněv I. podporuje za své vlády křesťanství a je to asi právě on, kdo uvádí do Čech latinské kněze západní církevní orientace. Jmenovitě je mu připisováno založení kostela sv. Petra a Pavla v Budči. V této svatyni pak získává své vzdělání i např. sv. Václav (viz sv. Václav).
Politicky spadá Spytihněvova vláda do doby zmatků kolem rozkladu Velkomoravské říše, kdy se začínají uvolňovat svazky českých zemí s Moravou – Spytihněv se proto svojí zahraničně-politickou orientací přichyluje k východofrancké říši.
O případných rodinných vztazích či potomcích Spytihněva I. není nic bližšího známo.