Sv. Albert Veliký (Albertus Magnus, Albert von Bollstädt), největší z německých scholastiků, myslitel, z jehož díla duchovně vychází Tomáš Akvinský (viz Tomáš Akvinský), přichází na svět jako Albert z Bollstädtu buď v roce 1193 nebo 1207 v Lauingen na řece Dunaji ve šlechtické rodině – celé dětství je pak vychováván na zámku svých rodičů.
Posléze studuje svatý Albert Veliký na univerzitě v Padově (od roku 1223) „svobodná umění, přírodovědu, medicínu a Aristotelovu filozofii (tehdy ještě neuznávanou církví). Po studiu v Padově následuje Albertovo studium na univerzitě v Bologni, kde se důkladně věnuje teologii.
Již za studií sv. Albert vstupuje pod vlivem řádového generála, německého hraběte Jordana, do dominikánského řádu – po svých studiích je pak řádem vyslán do Kolína nad Rýnem, kde vyučuje na místní řádové teologické škole filozofii a teologii. Svým přístupem k výuce se přitom vyznamená natolik, že je poslán do Paříže (ta je v té době středem křesťanské učenosti), kde jsou jeho přednášky natolik oblíbené, že musí často přednášet pod širým nebem, protože žádná budova není s to pojmout všechny jeho posluchače.
V dalších letech působí Albert z Bollstädtu v Řezně, Freiburgu, Štrasburku a Hildesheimu – všude je přitom jeho úkolem organizace vědecké výuky na řádových (dominikánských) školách.
Posléze se Albert stává řádovým provinciálem a hájí řád před papežem v Itálii, v roce 1260 je jmenován biskupem v Řezně. Když je pak s úřadu na vlastní žádost uvolněn, tráví poslední dvě desetiletí svého života v Kolíně nad Rýnem, kde se v klášterní odloučenosti věnuje své vědecké a spisovatelské práci a kde v roce 1280, 15. listopadu, umírá.
Dílo Alberta z Bollstädtu je rozsáhlé (souborně je vydáno v Lyonu v roce 1651 v jedenadvaceti velkých svazcích) – jeho velkou část přitom tvoří komentáře k dílům Aristotelovým. Albert je prvním středověkým myslitelem, který svým současníkům odkrývá všechny části aristotelovské filozofie, včetně jejích arabských a židovských komentářů – jeho vlastní komentáře ale nejsou jen pouhým výkladem Aristotelových textů.
Albert se tam, kde se domnívá, že Aristotelés chybuje nebo se vyjadřuje nepřesně, pokouší jeho myšlenky doplnit myšlenkami vlastními i myšlenkami dalších filosofů a badatelů.
Velmi aktivním je svatý Albert i v oblasti přírodních věd – zvláště vyniká v botanice, zoologii a chemii, lidová víra mu pro jeho přírodovědné znalosti připisuje dokonce nadpřirozené schopnosti…
Během své badatelské práce nashromáždí a uspořádá Albert obrovské množství materiálu, který chce kriticky zhodnotit a zformovat v jednotný systém ve své „Sumě teologické“ (Summa theologiae) – tu však on sám již nedokončí, to dokáže až jeho velký žák, tvůrce největšího naukového systému středověku, Tomáš Akvinský, jehož dílo je bez průkopnické Albertovy práce jen stěží myslitelné.
Na závěr ještě malá poznámka – od svých současníků získává Albert čestný přídomek Veliký (Magnus) a titul univerzálního učence, tj.“doctor universalis“.
Roku 1931, 16. prosince, je Albert Veliký papežem Piem I. svatořečen a zařazen mezi církevní učitele.