Tímúr (1336-19.1.1405): Tímúr Chromec – krutovládce

[adsenseyu1]

Tímúr, celým jménem Tímúr Leng (též je známý pod jménem Tamerlán), tureckotatarský vládce Íranu v letech 1370 až 1405, jeden z největších vojevůdců a pustošitelů západní Asie, přichází na svět někdy v roce 1336 v Keshi (dnešní Šahrisabz v Uzbekistánu) v rodině nevýznamného vojenského náčelníka – jeho jméno Tímúr Leng lze přitom přeložit jako Timur Chromec, Chromec proto, že je již od dětství částečně ochrnutý na levou polovinu těla.

Ale ani skromný původ, ani tělesná vada nikterak neomezuje Tímúra v tom, aby během několika let vystoupal na politickém a vojenském žebříčku mongolského státu Čagataj ve středoasijské oblasti, státu, jehož dnešní území tvoří Turkmenistán a centrální Sibiř, na ty nejvyšší příčky – v roce 1370 stane v čele vlády, svrhne chána a ujímá se vedení Čagatajů.

Po svém nástupu do čela se prohlásí za Mongola a přímého potomka Čingischána a dá si za cíl obnovit jeho bývalou říši.

Na rozdíl od Čingischána se ale Tímúr nesoustředí na správu a rozvoj dobytých území, Tímúr dobytá území plení – jejich poklady odváží do svého paláce v Samarkandu, za jeho vojsky zůstává obrovská zkáza, lemovaná velikými pyramidami z lebek nepřátel, pyramidami, které nechává vršit jako památníky svých vítězství.

Přitom má Tímúr velké pochopení pro umění a literaturu, ze svého sídelního města učiní středisko kultury – na dobytých územích si ale počíná jako ten nejkrutější barbar.

V počátečních letech své vlády se Tímúr soustředí na podrobení sousedních kmenů. Poté se obrací proti Persii a mezi lety 1380 až 1389 dobývá Írán, Mezopotámii, Arménii a Gruzii. Ve stejném období Tímúr zpustoší i jižní Povolží.

V roce 1390 Tímúr vtrhává do Ruska a o dva roky později se vrací přes Persii zpět do střední Asie – vzpouru, která proti němu v Persii vypukne, pak potlačí tím nejkrutějším možným způsobem: nechá povraždit všechny, kdo proti němu povstali, včetně celých jejich rodin, města povstalců nechá spálit.

V roce 1398 napadne Tímúr bez zjevné příčiny Indii – jeho vojska obsadí Dillí a zmasakrují veškeré místní obyvatelstvo a zničí vše, co nelze odvézt do Samarkandu. Zkáza Indie je přitom taková, že jen Dillí to bude trvat více než jedno století než dosáhne své původní předinvazní velikosti.

V Indii ale Tímúr nemasakruje jen civilní obyvatelstvo – po bitvě u Panipatu 17. prosince roku 1398 nechá popravit sto tisíc zajatých indických vojáků

V dalších letech Tímúrovy výboje pokračují. V roce 1401 dobývá Sýrii a jen v Damašku nechá povraždit dvacet tisíc obyvatel. Hned následujícího roku podobným způsobem zpustoší říši osmanského sultána Bajezída I. po vítězství u Ankary.

Není proto divu, že některé státy v této době začínají platit Tímúrovi poplatek za to, že jeho hordy nezaútočí na jejich území – v roce 1404 mu tak platí např. egyptský sultán či byzantský císař Jan I.

Ve stejném roce začíná Tímúr plánovat vpád do Číny – tento svůj záměr již ale neuskuteční, 19. ledna roku 1405 náhle umírá. Je pohřben v Samarkandu, kde je jeho hrobka, Gúr Emír, dodnes jedním z největších architektonických monumentů tohoto města.

[adsenseyu2]

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.