Todor Živkov, dlouholetý první tajemník Bulharské komunistické strany (v letech 1954-89) a titulární hlava Bulharska v letech 1971-89, přichází na svět 7. září roku 1911 v bulharském Pravci u Botevgradu v rodině malorolníka.
Již od mládí inklinuje Živkov k levici – jako mladík vstupuje do bulharského Komsomolu, ilegální prosovětské mládežnické organizace, v roce 1932 se pak stává členem bulharské komunistické strany.
Za bojů druhé světové války stojí Živkov v čele bulharského hnutí odporu, tzv. národního hnutí národního osvobození.
Po skončení druhé světové války, poté, co se k moci v Bulharsku dostává komunistický režim vedený G. Dimitrovem, čeká Živkova rychlá kariéra v hierarchii komunistické strany – od roku 1951 působí v politbyru Bulharské komunistické strany a v roce 1954 se pak stává jejím prvním tajemníkem.
Živkovův režim je pak v následujících desetiletích režimem tvrdé linie, režimem, který poslušně vykonává příkazy a instrukce přicházející z Moskvy od tamních komunistických vůdců – Živkov má v padesátých letech blízko k N. Chruščovovi, jehož pád z výsluní moci se mu daří přežít.
V roce 1971 se Živkovovi daří posílit svůj mocenský vliv, když se vedle funkce prvního tajemníka Bulharské komunistické strany stává i předsedou bulharské státní rady (titulární hlavou Bulharska).
Teprve na podzim roku 1989 Živkovova éra v Bulharsku pod tlakem demokratizačních událostí v celém tehdejším komunistickém východním bloku končí – Živkov je donucen odejít ze svých politických funkcí a v roce 1990 je novým, demokratickým režimem postaven před soud: je obviněn z rozsáhlé zpronevěry státních prostředků, z podpory mezinárodního terorismu, diskriminace turecké menšiny v Bulharsku a zřizování táborů nucených prací a v roce 1992 pak odsouzen k sedmi letům vězení.
V březnu roku 1996 je pak Todor Živkov po revizi svého procesu propuštěn na svobodu a 6. srpna roku 1998 v Sofii umírá.