Josef Mysliveček, český hudební skladatel, nejvýznamnější český skladatel 18. století a významný představitel evropské hudby předklasicistického období v hudbě (jeho tvorby si váží např. i W. A. Mozart, s nímž po seznámení se v italské Bologni udržuje po roce 1770 přátelské styky), přichází na svět 9. března roku 1737 v Praze jako nejstarší syn v rodině mlynáře Matěje Myslivečka, nájemce vltavských Sovových mlýnů, a Anny Terezie pocházející též z mlynářské rodiny. U otcova řemesla zůstalo i Josefovo dvojče, bratr Jáchym.
Vzdělání Mysliveček nejdříve (pravděpodobně) získává na dominikánské škole při kostele sv. Jiljí, pak u jezuitů na koleji v Klementinu, nakonec studuje matematiku, statiku a hydrauliku (soukromě u J. F. Schora). V roce 1761 se pak stává (po otcově vzoru) mlynářským mistrem – rodinný mlýn ale nepřevezme (vzdá se jej ve prospěch bratra) a věnuje se pouze hudbě – skladatelskému umění se učí u F. Bendy a F. Habermanna, později pak u J. Segera, varhaníka pražského Týnského chrámu.
Studium brzy přináší své ovoce – v krátkém časovém rozmezí vzniká šest drobných symfonií, nazvaných jmény měsíců: „Leden“, „Únor“, „Březen“, „Duben“, „Květen“, „Červen“.
Po úspěchu těchto svých prvních děl odjíždí (v roce 1763) Josef Mysliveček do Itálie, kde se hodlá zdokonalovat v umění opery u benátského mistra G. B. Pescettiho – Itálie se pak stává Myslivečkovým druhým domovem.
V roce 1764 píše Josef Mysliveček svoji první (nedochovanou) operu – po jejím úspěchu je pak skládá pro Neapol operu „Il Belleferonte“ (1767), jednu z neúspěšnějších oper italské opery seria – Myslivečkova sláva se vzápětí rozlévá po celé Itálii, českému skladateli se začíná přezdívat „Il divine Boemo“ („Božský Čech„, též je znám pod překladem svého jména do italštiny jako Guissepe Venatorini).
Po úspěchu v Neapoli začíná patrně nejšťastnější období Myslivečkova života – Josef Mysliveček se účastní společenského života na té nejvyšší úrovni, získává značný majetek, jeho skladby jsou oblíbené a hrané.
V těchto letech vznikají ty nejlepší z Myslivečkových hudebních děl – Josef Mysliveček je autorem asi třech desítek oper, mnoha synfonií, divertiment, ale i církevní hudby, oratorií či mší – z oper jsou dodnes známé např. „Hypermestra“ (L’Ipermestra, 1769), „Demetrius“ (1773) či „Ezio“ (1775), výsadní postavení mezi Myslivečkovými operami má pak opera „Olympiade“ (1778), oslavující Řím.
V roce 1770 se Josef Mysliveček poprvé setkává s W. A. Mozartem, v následujících osmi letech si vymění desítky dopisů a pojí je (nutno opět použít slůvko pravděpodobně) intenzivní přátelství.
Z církevní hudby Josefa Myslivečka jsou dnes patrně nejznámější jeho oratoria „Passio Jesu Christi“ a „Abraham a Izák“ (Abramo ed Isacco“.
Konec sedmdesátých let 18. století pak znamená v Myslivečkově životě kritický zlom – po zranění, které utrpí při nehodě kočáru, se mu do ran v obličeji dostává infekce; celý rok pak Josef Mysliveček stráví v nemocničním ošetřování – výsledkem léčby není ale uzdravení, nýbrž znetvoření Myslivečkova obličeje – v této chvíli (rok 1778) se začíná Myslivečkův pád na dno společnosti.
Když pak opera „Armida“ (1779), nesoucí se, narozdíl od předchozích Myslivečkových děl, plných působivých a jasných melodií, v pochmurném duchu, sklidí divácký neúspěch, rezignuje Mysliveček na další tvorbu – dva roky nato, 4. února roku 1781, je Josef Mysliveček, „Božský Čech“, v naprosté bídě a zapomnění pohřben při obřadu v kostele San Lorenzo in Lucina. Zda je datum pohřbu i datem úmrtí není jisté – il divino Boemo zemřel v naprosté bídě, záznam se nedochoval.