Jaltská konference. Sešli se na ní nejvyšší představitelé Velké Británie, Spojených států a Sovětského svazu, toho času spojenci v boji proti Německu a Japonsku, nesla krycí jméno Argonaut a rozhodla o poválečném uspořádání Evropy na více než dalších čtyřicet let. Začala 4. února roku 1945 v bývalém carském Livadijském paláci v Jaltě, nejznámějším letovisku Krymu.
Konference, které se zúčastnili Winston Churchill, Franklin Delano Roosevelt a Josif Stalin, byla ve znamení ústupků Stalinovi – v jeho prospěch bylo rozhodnuto o poválečných hranicích Polska, bylo také rozhodnuto, kdo získá které okupační zóny v hitlerovském Německu po jeho porážce. Důvodů k ústupkům bylo vícero, jedním byl fakt, že zatímco sovětská vojska byla v době konání jaltské konference cca 70 km, vojska západních spojenců to měla mnohem dál – téměř 500 km.
K hlavním závěrům, které Jaltská konference přinesla, patří závazek nechat na osvobozených územích proběhnout svobodné demokratické volby (jak to dopadlo třeba v případě Československa není třeba příliš zdůrazňovat). Východní území Německa mělo po válce připadnout Polsku a Sovětskému svazu, německé obyvatelstvo čekal odsun. Byly dohodnuty válečné reparace, Stalin slíbil, že se Sovětský svaz přidá, výměnou za získání ostrova Sachalin, k válce proti Japonsku.
Průběh jaltské konference byl dle pamětníků tristní – těžce nemocný Roosevelt téměř nekomunikoval, Churchilla trpěl těžkými depresemi. Jen Stalin, přestože byl krátce po mrtvici, hýřil silou a požadavky. Po celou dobu jaltské konference pevně třímal otěže jednání v rukou, ještě během rozhovorů začalo být jasné, že mnohé dohody zůstanou pouze na papíře. Střední a východní Evropa namířila do područí Sovětského svazu, kde pak setrvala dalších téměř padesát let. Teprve v roce 1989 přišly změny, demokracie a svoboda.