Sir Arthur Conan Doyle. Klasik dvou žánrů (životopis)

Málokomu ze spisovatelů se podaří, aby se stal klasikem dvou žánrů. Muži, jehož výročí úmrtí si dnes připomeneme, se to stalo. Je modlou čtenářů detektivky, za „svého“ si jej přivlastňují i fanoušci verneovek.

Stačí zmínit dvě jména a vše bude jasné i těm, kdo prozatím váhali – Sherlock Holmes a Ztracený svět. Dva fenomény. První se stal předobrazem soukromých detektivů spisovatelů dvacátého století, druhý inspiroval Stevena Spielberga k Jurskému parku.

Arthur Conan Doyle je postavou všeobecně dobře známou, jeho slavní detektivové Sherlock Holmes a doktor Watson též. Protentokrát je ponechme stranou, v den výročí Doyleovy smrti bych rád připomněl profesora George Edwarda Challengera. Ten byl postavou pěti sci-fi románů slavného spisovatele, z nichž především ten první, Ztracený svět, patří k tomu nejlepšímu, co vůbec kdy vzniklo v žánru klasické sci-fi.

Ten profesor si vymýšlí. Nebo je blázen

Edward Challenger, známý spíše jen jako profesor Challenger. Vrátil se z výpravy do Amazonie a tvrdí, že nalezl „ztracený svět“, v němž žijí pralidé a dinosauři. Jediný důkaz, který má, je rozmazaná fotografie pterodaktyla. Takový důkaz by nestačil dnes, nestačil ani tehdy – odborná veřejnost se Challengerovi vysměje, má jej za blázna, což jej jen utvrdí v názoru, že vědci jsou největšími hlupáky na světě. Kromě novinářů, ovšem. Ti jsou hlupáky ještě o trochu většími.

Několik lidí ale Challengerovo vyprávění zaujme. Co když skutečně kdesi v Amazonii na náhorní plošině žijí prehistoričtí tvorové a prehistoričtí lidé? Sestavme výpravu, ověřme profesorova slova! Nápad se promění ve skutečnost, brzy se do jižní Ameriky vydává trojice dobrodruhů: profesor srovnávací anatomie  Summerlee, Edward Dunn Malone (vypravěč Ztraceného světa) a lord John Roxton. Kde zůstal Challenger?

PŘEČTĚTE SI TAKÉ  Jaroslav Hašek. Autor Švejka

Ten se k dobrodruhům dle autora přidal až později. Ale přidal. Člověk jeho povahy a muž, který jediný ví, kde neznámá náhorní plošina leží, nemůže ve výpravě chybět.

Ztracený svět profesora Challengera? Opolidé i tyrannosaurus

Vyprávět děj Ztraceného světa nebudu. Nechci ty, kdo jej nečetli nebo neviděli v kině či televizi připravit o zážitek z fantastického příběhu, který ani po sto letech (ano, poprvé byl vydán v roce 1912) neztratil nic ze svého kouzla, ti, kdo četli a viděli, pokračování znají. Prozradím jen několik faktů.

Svět profesora Challengera je tvořen náhorní plošinou tvaru elipsy, 45 kilometrů dlouhý a 35 široký. Od okrajů se povrch zvolna svažuje do středu, který je tvořen jezerem. Kdo jsou obyvatelé „ztraceného světa“? Na plošině žijí lidé dvojího druhu – primitivní opolidé a Indiáni. Bojují mezi sebou. Vzájemně se vyvražďují. Zkrátka lidé. Zvířata? Naše expedice potkává prehistorické iguanodony, stegosaurusy i nejstrašlivějšího dravce pravěku tyrannosaura, žijí tady i další druhy prehistorických plazů, savců a ptáků. Ztracený svět se stává světem znovuobjeveného.

Doyle inspiroval i Spielberga. Ten originál nepřekonal

Profesor Challenger a jeho Ztracený svět. Dílo poetikou velmi blízké tvorbě Julese Vernea (co třeba Tajuplný ostrov?) se dočkalo několika filmových  adaptací. Slávy se dočkala hned ta první z roku 1925, ta zatím  poslední byla natočena v roce 1999, kdy si jednu z postav zahrál i Peter Falk, známý coby poručík Columbo.

Doyleovým Ztraceným světem se volně inspiroval i Steven Spielberg ve svém Jurském parku, jenže, tam, kde se Doyle odvážil do hloubky, Spielberg jen klouzal po povrchu a utápěl se v klišé.