Americký spisovatel arménského původu William Saroyan se narodil 31.8.1908 ve městě Fresno v Kalifornii v USA, když se jeho předkové, křesťanští Arméni, žijící v horské oblasti tureckého Bitlisu, po staletích útlaku rozhodli na počátku dvacátého století k emigraci do Spojených států.
Tak nejspíše zachraňují sebe i své potomky před hrůzami, kterými konflikt mezi Armény a Turky vyvrcholí v roce 1915 – tehdy je z Turecka násilně vystěhováno na jeden a půl miliónu Arménů.
Ve Spojených státech ale čeká Saroyanovi předky tíživá sociální situace, která se nezmírní ani po jeho narození, kdy se naopak ještě ztíží, když tříletému Williamovi zemře otec a jeho matka je pak nucena jeho i jeho tři sourozence dát do sirotčince. Z něj se William do Fresna vrátí až po pěti letech.
Ve Fresně pak William několik let navštěvuje jedinou školu svého života. Už tehdy si začíná též uvědomovat, že je arménské národnosti a začíná se hlouběji zajímat o důvody vystěhování své rodiny z vlasti – po letech se tato problematika stává jedním z těžisek jeho tvorby.
Své první literární pokusy začíná mladý Saroyan posílat do anglické přílohy bostonského časopisu Arménů Hairenik (Země Arménů). Podepisuje se tehdy jako Sirak Goryan – Sirak bylo tehdy častým jménem v jeho příbuzenstvu a Goryan je jméno arménského spisovatele).
Přestože chce Saroyan již od počátků své tvorby popisovat život lidí zkoušených osudem podobně jako jeho vlastní rodina, vyhýbá se – až na malé výjimky, záměrně smutku po opuštěné vlasti.
Na rozdíl od svého otce, pro něhož ztráta vlasti znamenala zároveň ztrátu smyslu života, Saroyan ve svém díle představuje Armény jako energické lidi schopné vzdorovat těžkému osudu vrozeným veselím, moudrostí a někdy i potřeštěností. Ale zároveň představuje Armény jako lidi, kteří jsou jen zřídkakdy schopni sebe a své rodiny materiálně zabezpečit.
Sám Saroyan, stejně jako jeho hrdinové, má po celý svůj život finanční problémy – ty ale nejsou způsobeny tím, že by snad jeho knihy nebyly úspěšné a špatně honorované, ale tím, že všechny vydělané peníze dokáže rychle utratit v hazardu, sázkách a dobročinných darech.
O jeho přístupu k literatuře a penězům konečně svědčí i to, že již v roce 1940 odmítne Pulitzerovu cenu – jako důvod přitom udá nedůvěru v takováto umělecká ocenění.
Saroyanovy finanční potíže pak vyvrcholí koncem padesátých let, kdy dluží daňovým úřadům asi sto tisíc dolarů. Jen díky své neobyčejné umělecké plodnosti dokáže během jednoho roku všechny dluhy umořit…
Přestože bývá William Saroyan považován obecně za nejvýraznějšího literárního představitele arménské národnosti ve Spojených státech, on sám se nikdy ve své tvorbě nesoustřeďuje pouze na Armény – hrdiny jeho próz jsou také Řekové, Italové, Irové, Mexičané, Indiáni nebo Afroameričané, jejichž život dokáže zachytit neméně plasticky a věrohodně.
Je tomu tak i proto, že se Saroyan ve společnosti menšin rád pohybuje, že toto prostředí i sám často úmyslně vyhledává, aby zde načerpal inspiraci pro svoji literární tvorbu…
Ani Saroyanův rodinný život není všední – dvakrát se ožení a dvakrát rozvede s jednou a toutéž ženou, s níž má dvě děti – dceru, která je svého času považována za jednu z nejkrásnějších žen světa, a syna, kterému dává jméno Aram.
Tvorba Williama Saroyana je obsáhlá – za svůj život vytvoří na stovku knih různé úrovně a významu. Jeho nejuznávanějším dílem je asi jeho prvotina, sbírka povídek „Odvážný mladý muž na létající hrazdě a jiné povídky“ (The Daring Young Man on the Flying Trapeze and other Stories) z roku 1934, v níž jsou zachyceny osudy lidí, které hospodářská krize přelomu dvacátých a třicátých let dvacátého století odsunuje na periférii společnosti.
Velmi známý je též jeho „nejarménštější“ povídkový soubor „Jmenuji se Aram“ (My Name is Aram), který vychází v roce 1940.
Saroyanův první román „Lidská komedie“ (The Human Comedy), nostalgicky úsměvná kniha o lidských radostech i strastech za druhé světové války, vychází roku 1947.
Též v roce 1947 vychází i Saroyanův fiktivní životopis, v němž využívá Saroyan svých dosavadních životních zkušeností a popisuje i své válečné zážitky, „Dobrodružství Wesleye Jacksona“ (The Adventures of Wesley Jackson).
Pro českého čtenáře je ale nejznámější patrně Saroyanova kniha „Tracyho tygr“ (Tracy´s Tiger) z roku 1951, jakási lyrická pohádka pro dospělé. Známý je pro českého čtenáře též cyklus úsměvných povídek „Tati, ty jsi se zbláznil“ (Papa, You´re Crazy) z roku 1957, volné pásmo zážitků a rozhovorů Saroyana s jeho desetiletým synem Aramem.
Kromě románů a povídek je Saroyan autorem také třicítky divadelních her – za všechny lze jmenovat alespoň např. „Čas tvého života“ (The Time of Your Life) z roku 1939, za kterou odmítl převzít již výše zmíněnou Pulitzerovu cenu, „Mé srdce je v horách“ (My Heart´s in the Highlands) z roku 1938, „Stará sladká píseň lásky“ (Love´s Old Sweet Song) z roku 1940, nebo „Jeskynní lidé“ (The Cave Dwellers) z roku 1958.
Neméně důležitou složkou Saroyanova díla jsou dvě desítky memoárových a autobiografických próz, např. „O neumírání“ (Not Dying) z roku 1963, „Náhodná setkání“ (Chance Meetings) z roku 1978, či „Nekrology“ (Obituaries) z roku 1979. „Nekrology“ jsou Saroyanovou poslední knihou – píše ji necelé dva roky před svojí smrtí (umírá 18.5. 1981).
Na závěr jen pár slov – William Saroyan se svým dílem řadí k významným autorům americké literatury dvacátého století a zejména jeho knižní debut, povídkový soubor „Odvážný mladý muž na létající hrazdě“, jímž se dostal do povědomí nejen amerických čtenářů, je jednou z knih, kterou se vyplatí mít ve své knihovně…