Tímúr, celým jménem Tímúr Leng (též je
známý pod jménem Tamerlán), tureckotatarský
vládce Íranu v letech 1370 až 1405, jeden
z největších vojevůdců a
pustošitelů
západní Asie, přichází na svět někdy v roce
1336 v Keshi (dnešní Šahrisabz v Uzbekistánu) v rodině nevýznamného
vojenského náčelníka – jeho jméno Tímúr Leng lze přitom přeložit
jako Timur Chromec, Chromec proto, že je již od dětství částečně
ochrnutý na levou polovinu těla.
Ale ani skromný původ, ani tělesná
vada nikterak neomezuje Tímúra v tom, aby během několika
let vystoupal na politickém a vojenském žebříčku mongolského státu
Čagataj ve středoasijské oblasti, státu, jehož dnešní území tvoří
Turkmenistán a centrální Sibiř, na ty nejvyšší příčky – v roce
1370 stane v čele vlády, svrhne chána a ujímá se vedení Čagatajů.
Po svém nástupu do čela se prohlásí za Mongola a přímého potomka Čingischána a dá si za
cíl obnovit jeho bývalou říši.
Na rozdíl od Čingischána se ale Tímúr nesoustředí na správu a rozvoj
dobytých území, Tímúr dobytá území
plení – jejich poklady odváží do svého paláce
v Samarkandu, za jeho vojsky zůstává obrovská zkáza, lemovaná velikými
pyramidami z lebek nepřátel, pyramidami, které nechává vršit jako
památníky svých vítězství.
Přitom má Tímúr velké pochopení pro umění a literaturu, ze svého
sídelního města učiní středisko kultury
- na dobytých územích si ale počíná jako ten
nejkrutější barbar.
V počátečních letech své vlády se Tímúr soustředí na podrobení
sousedních kmenů. Poté se obrací proti Persii a mezi lety 1380 až
1389 dobývá Írán,
Mezopotámii, Arménii a Gruzii. Ve stejném období Tímúr zpustoší
i jižní Povolží.
V roce 1390 Tímúr vtrhává do Ruska a o dva roky později se vrací
přes Persii zpět do střední Asie – vzpouru, která proti němu v Persii
vypukne, pak potlačí tím nejkrutějším možným způsobem: nechá
povraždit všechny, kdo proti němu povstali, včetně celých jejich rodin,
města povstalců nechá spálit.
V roce 1398 napadne Tímúr bez zjevné
příčiny Indii – jeho vojska obsadí Dillí a zmasakrují
veškeré místní obyvatelstvo a zničí vše, co nelze odvézt do Samarkandu.
Zkáza Indie je přitom taková, že jen Dillí to bude trvat více než jedno
století než dosáhne své původní předinvazní velikosti.
V Indii ale Tímúr nemasakruje jen civilní obyvatelstvo – po bitvě
u Panipatu 17. prosince roku 1398 nechá
popravit sto tisíc zajatých indických vojáků…
V dalších letech Tímúrovy výboje pokračují. V roce 1401 dobývá
Sýrii a jen v Damašku nechá povraždit dvacet tisíc obyvatel. Hned
následujícího roku podobným způsobem zpustoší říši osmanského
sultána Bajezída I. po vítězství u Ankary.
Není proto divu, že některé státy v této době začínají platit
Tímúrovi poplatek za to, že jeho hordy nezaútočí na jejich území –
v roce 1404 mu tak platí např. egyptský sultán či byzantský císař
Jan I.
Ve stejném roce začíná Tímúr plánovat
vpád do Číny - tento svůj záměr již ale neuskuteční,
19. ledna roku 1405 náhle umírá. Je pohřben v Samarkandu, kde je jeho
hrobka, Gúr Emír, dodnes jedním z největších architektonických
monumentů tohoto města.