Czeslaw Milosz, polský básník, prozaik, esejista, překladatel a literární kritik, laureát Nobelovy ceny za literaturu za rok 1980, přichází na svět 30. června roku 1911 v Sletejnie (dnešní Litva) v rodině stavebního inženýra.
Vzdělání získává Milosz na vilniuské univerzitě, kde v letech 1929-34 studuje na právnické fakultě.
Po studiích Milozs pobývá na ročním stipendijním pobytu v Paříži, v letech 1935-39 pak působí v polském rozhlase, v roce 1939 Milozs pracuje jako válečný zpravodaj v Rumunsku.
Za druhé světové války žije Czeslaw Milosz ve Varšavě, kde se stává aktivním účastníkem protiněmeckého odboje.
Po skončení války Milosz vstupuje do diplomatických služeb – v letech 1945-49 působí jako kulturní rada polského velvyslanectví ve Spojených státech amerických ve Washingtonu, v letech 1949-51 pak působí jako diplomat v Paříži.
Od roku 1951, kdy se odmítne vrátit do Polska, pak Czeslaw Milosz žije v exilu – nejprve v letech 1951-1960 ve Francii, v Paříži, poté odchází do Spojených států, kde od roku 1961 přednáší na Kalifornské univerzitě v Berkeley slovanské jazyky a literaturu. Do Polska se pak Milosz vrátí poprvé až v roce 1981. Na začátku devadesátých let 20. století se pak Czeslaw Milosz do Polska vrací natrvalo, když se stěhuje do Krakova.
V literatuře Milosz vychází z avantgardy a neoklasicismu, postupně nicméně jeho tvorba získává hlubší filozofický smysl, vyjadřuje sepětí jedince s jeho národem.
Jako básník debutuje Czeslaw Milosz ještě za svých studií na vilniuské univerzitě – své první verše uveřejňuje v univerzitním časopisu „Alma Mater Viliniensis“, v roce 1931 pak spoluzakládá literární skupinu (a stejnojmenný měsíčník) „Žagary“.
Svoji první básnickou sbírku „Poema“ pak Milosz vydává v roce 1933, v roce 1936 pak vychází Miloszova sbírka „Tři zimy“, a v roce 1945 sbírka „Záchrana“.
V padesátých letech 20. století, po své emigraci, se pak Milosz začíná prosazovat i jako esejista – v roce 1953 pak vycházejí Miloszův esej „Zotročený duch“ (Zniewolony umysl) a román „Dobytí moci“, dvě knihy, v nichž Milosz podává mistrnou studii východoevropských totalitních systémů.
V roce 1954 vydává Czeslaw Milosz román „Údolí Issy“, v němž se vrací do časů dětství, stráveného v Litvě, o pět let později (1959) pak vychází Miloszova vzpomínková kniha „Rodná Evropa“ (Rodzinna Europa), kde spisovatel vyjadřuje své názory na dějiny a literaturu.
Od sedmdesátých let 20. století pak Czeslaw Milosz opět začíná vydávat poezii – postupně vycházejí sbírky „Neobsáhnutelná Země“, „Kroniky“ a „Na břehu řeky“.
Milosz je též autorem odborné, anglicky psané knihy „Dějiny polské literatury“ (History of Polish Literature).
Jako překladatel Milosz překládá literaturu anglickou, americkou, francouzskou a španělskou.
V roce 1980 se Czeslaw Milosz stává laureátem Nobelovy ceny za literaturu.
Czeslaw Milosz umírá v Krakově 14. srpna roku 2004.