Erich Honecker. Nejvyšší představitel NDR v letech 1971-1989

Erich Honecker, německý komunistický politik, nejvyšší představitel Německé demokratické republiky v letech 1971-1989, přichází na svět 25. srpna roku 1912 v sárském městě Neukirchen v rodině horníka a funkcionáře Komunistické strany Německa.

V mládí pracuje Honecker jako pokrývač, ale ne dlouho – v roce 1929 vstupuje do komunistické strany a hned v roce příštím se začíná jeho kariéra profesionálního politického agitátora.

V roce 1935, za Hitlerova (viz Hitler, Adolf) nacistického režimu, je Erich Honecker zatčen a odsouzen jako nepřítel Říše k deseti rokům káznice.

Po pádu nacistického režimu, tedy po skončení druhé světové války, je Erich Honecker pověřen vybudovat komunistickou mládežnickou organizaci – vzniká tak FDJ, v jejímž čele pak Honecker stojí v letech 1946-55.

Od roku 1946 je Erich Honecker též pracovníkem ústředního výboru Jednotné socialistické strany (SED), tedy strany, která pak bude až do konce osmdesátých let vládnout komunistickému východnímu Německu – v roce 1958 se pak Erich Honecker stává tajemníkem strany pro otázky bezpečnosti.

V roce 1971 Erich Honecker postoupí ve stranické hierarchii Jednotné socialistické strany na nejvyšší stupínek – stává se, místo W. Ulbrichta, prvním (generálním) tajemníkem strany, a tím pádem i nejvyšším představitelem Německé demokratické strany: v roce 1976 pak Honecker svoji pozici ještě upevní, když je zvolen předsedou státní rady NDR (titulární hlava státu).

Německá demokratická republika zůstává i za Honeckera dogmaticky komunistickým státem, ve vnitropolitické oblasti zůstává věrná neostalinské politice  (viz J. V. Stalin) a politice ostrého vymezení vůči celému západnímu světu, a zejména vůči sousední Německé spolkové republice – hranice s tímto státem jsou ostře hlídány, tzv. berlínská zeď mezi východním a západním Berlínem je svědkem mnoha vražd těch, kdo se přes ni pokoušejí uniknout na Západ.

Po nástupu sovětského vůdce M. Gorbačova k moci a po prvním nesmělých náznacích demokratizace v Sovětském svazu (perestrojka a politika glasnosti), se začíná v polovině osmdesátých let 20. století aktivizovat i politická opozice v NDR – Erich Honecker reaguje zvýšenou represí, ale nemá naději na úspěch: poté, co Německou demokratickou republikou v létě a na podzim roku 1989 otřese nebývalá vlna emigrace (emigranti směřují do západního Německa, a to zejména přes jeho velvyslanectví v okolních komunistických státech) a protikomunistických demonstrací, je sesazen (18. října 1989) – dva týdny nato, 9. listopadu roku 1989 padne symbol rozdělení Německa na západní a východní část – berlínská zeď.

Po svém pádu odjíždí Erich Honecker do Sovětského svazu, kde se ukrývá na chilském velvyslanectví – se chce vyhnout mnoha trestním stíháním, která mu ve znovusjednoceném Německu hrozí – je obviňován z korupce, zneužívání moci a především je mu přičítána (a prokázána) zodpovědnost za masakrování uprchlíků na vnitroněmecké hranici.

V roce 1992 je Erich Honecker Ruskem (nástupcem Sovětského svazu) do Německa vydán – zde je pak ještě ve stejném roce postaven před soud. Odsouzen ale Honecker není, v roce 1993 je z humanitárních důvodů (pro špatný zdravotní stav) osvobozen a propuštěn, hned v lednu tohoto roku pak emigruje za rodinou do Pinochetova (viz Pinochet Ugarte, Augusto) Chile – zde pak 29. května roku 1994 Erich Honecker umírá.