Erich Raeder (celým jménem Erich Hans Albert Raeder), německý admirál a v letech 1935-43 vrchní velitel Hitlerova (viz Hitler, Adolf) válečného námořnictva, přichází na svět 24. dubna roku 1876 v německém městě Wandsbek v rodině školního rady.
V mládí Erich Raeder absolvuje důstojnickou kadetku, v roce 1894 pak nastupuje k německému císařskému námořnictvu – tady postupuje Raeder velice rychle vzhůru v důstojnické hierarchii, v době první světové války již působí jako náčelník štábu admirála F. von Hippera (od roku 1912).
Po skončení první světové války působí Erich Raeder v nově se tvořícím německém námořnictvu, v roce 1928 se pak stává velitelem německého námořnictva a je povýšen do hodnosti admirála – na tomto postu se Erich Raeder výrazně zaslouží o výstavbu německého válečného loďstva.
Po Hitlerově nástupu k moci se Erich Raeder stává v roce 1935 vrchním velitelem německého válečného loďstva, v roce 1939 je Raeder povýšen do hodnosti velkoadmirála.
Vztah Raedera a Hitlera není jednoduchý – Raeder podporuje Hitlerovy snahy o vyzbrojování Německa a jeho hospodářskou stabilitu, stejně tak sdílí jeho ideu německé rozpínavosti – v oblasti válečného loďstva nicméně A. Hitler Raedarovy snahy o jeho co největší rozvoj nepodporuje, více prostoru dostává Luftwaffe H. Göringa (viz Göring, Hermann Wilhelm).
Přesto je přijat v roce 1938 plán (tzv. Plán Z), kterým Erich Raeder získává dostatek prostředků k vybudování loďstva, které má do konce roku 1945 být nejsilnějším loďstvem v Evropě a má se vyrovnat loďstvu britskému (Royal Navy).
V roce 1939 pak Erich Raeder vypracovává další svůj plán, a to plán na využití válečného loďstva při invazi do Norska a Dánska (1940).
Ve stejném roce (1940) se Erich Raeder připravuje na operaci Seelöwe (námořní invaze do Velké Británie) – nakonec je ale operace, k níž sám Erich Raeder přistupuje značně skepticky, když prohlašuje, že německé válečné loďstvo nemá dostatečné kapacity k tomu, aby během invaze na britské ostrovy překonalo kanál La Manche, odvolána, aby již nikdy nebyly přípravy na ni obnoveny.
Raedarovo námořnictvo pak v dalších letech operuje převážně v Severním moři a v arktických vodách, kde se snaží ničit (nepříliš úspěšně) spojenecké konvoje – po jedné z porážek německých lodí, v Barentsově moři v roce 1943, je admirál Erich Raeder Hitlerem ze svého postu odvolán a nahrazen K. Dönitzem (viz Dönitz, Karl).
Na konci války je Erich Raeder zatčen postupujícími sovětskými jednotkami, po skončení války je pak souzen Norimberským válečným tribunálem – ten jej za válečné zločiny odsoudí k trestu doživotního odnětí svobody, v roce 1955 je ale Erich Raeder ze zdravotních důvodů propuštěn.
Erich Raeder umírá 6. listopadu roku 1960 v Kielu.