Svatá Ludmila je osobností spjatou s první fází pokřesťanštění Čech. Její otec Slavibor je knížetem kmene Pšovanů, sídlících převážně na levém břehu Labe.
Svatá Ludmila přichází na svět na Slaviborově opevněném dřevěném dvorci, který je centrem kmene Pšovanů a který stojí na soutoku Labe a Vltavy, obklopený již v desátém století městem Mělníkem.
Sňatkem Ludmily s knížetem českého kmene Bořivojem (viz Bořivoj I.) je pak zahájen sjednocovací proces jednotlivých kmenů na českém území v jeden celek. Přitom je možné, že kmen Pšovanů byl kmenem srbským. Kníže Bořivoj a Ludmila nejsou v době svého sňatku ještě pokřtěni – zatímco jižní Morava, díky Cyrilu a Metodějovi, přišla do kontaktu s křesťanstvím do styku již koncem osmého století, české země ještě v době Ludmilině zůstávají pohanské.
Její křest, a křest Bořivojův, se datuje do sedmdesátých až devadesátých let devátého století – nejpravděpodobněji přijímají křest na Svatoplukově Velehradě někdy mezi lety 882-884 z rukou arcibiskupa Metoděje.
Historická úloha sv. Ludmily nastává, když 13. února roku 921 umírá ve věku 33 let její mlaší syn Vratislav I. (viz Vratislav I.), následník jejího staršího syna Spytihněva ( viz Spytihněv I.) (Bořivoj umírá 891, Spytihněv 915). Knížetem se pak stává syn Vratislava I. a Drahomíry (viz Drahomíra), sv. Václav (viz sv. Václav), v té době asi patnáctiletý – pro svůj nízký věk musí Václav až do své dospělosti přenechat vládu své matce, a regentce v jedné osobě, Drahomíře.
Již zmíněná historická úloha Ludmilina nejspíše spočívá v tom, že se snaží svého vnuka vychovávat v duchu křesťanských tradic a je též možné, že i ona se, stavíce se tak proti Drahomíře, snaží domoci se regentství. To ale Drahomíra, pocházející z kmene Stodoranů a toužící po moci, nehodlá připustit – nepohodlnou Ludmilu vykáže na její vdovské sídlo, hradisko Tetín (u Berouna), a v noci na 16. září roku 921 ji tady nechá svými sluhy, Tunnou a Commonem, zardousit závojem.
Nad místem Ludmilina hrobu pak nechává Drahomíra vystavět kostelík sv. Michala, prý ve snaze, aby případné zázraky nad Ludmiliným hrobem byly připsány tomuto světci.
Když se (snad) roku 924 Václav ujímá vlády, nechává Ludmilino tělo přenést do chrámu sv. Jiří (viz sv. Jiří) na Pražském hradě. K jeho pietnímu uložení dochází 10. listopadu 926 a od této chvíle je Ludmila považována za světici.
Po založení svatojiřského kláštera Ludmiliným pravnukem Boleslavem II. (viz Boleslav II. Pobožný) a pravnučkou Mladou pak úcta ke sv. Ludmile vzrůstá – když má být např. vysvěcen 3. října roku 1100 nově přestavěný kostel sv. Petra a abatyše Windelmuth předloží novému pražskému biskupu Heřmanovi mezi zamýšlenými oltářními ostatky také část Ludmilina závoje, pochybuje biskup o této relikvii a vykoná na ní zkoušku ohněm; očití svědci (mezi nimi Kosmas {viz Kosmas}) pak zaznamenají, že závoj ohni odolal a tím prokázal svatost jeho majitelky, sv. Ludmily.
Od počátku dvanáctého století tedy kult sv. Ludmily v Čechách zakotvuje. Za svatojiřské abatyše Kunhuty (1302-1321), nejstarší dcery krále Přemysla Otakara II. se ustálilo slavení svátku Ludmilina mučednictví na 16. září a uložení jejích ostatků na 10. listopad.