Václav Havel, světoznámý český dramatik a politik, muž, který se stává po listopadových událostech roku 1989 prvním nekomunistickým prezidentem Československa a po jeho rozdělení v roce 1993 pak prvním prezidentem České republiky, přichází na svět 5. října roku 1936 jako syn významného pražského podnikatele (spolumajitele Podniků bratří Havlů).
V mládí se Václav Havel učí chemickým laborantem, poté při zaměstnání vystuduje gymnázium (maturuje v roce 1954) a v roce 1955 zahajuje studia na Ekonomické fakultě ČVUT v Praze – v roce 1957 ale studia ukončuje a ve stejném roce nastupuje dvouletou prezenční vojenskou službu.
Po jejím skončení Havel pracuje jako jevištní dělník pražského Divadla ABC (1959-60), poté odchází do dalšího pražského divadla Na Zábradlí, kde působí jako dramaturg a asistent režie, a to v letech 1960-68. Při zaměstnání přitom studuje dramaturgii na pražské DAMU – absolvuje v roce 1966. Literárně působí v těchto letech, od roku 1965, v časopise „Tvář“, a to až do jeho zákazu v roce 1969.
Zajímají vás životní osudy dalších československých a českých prezidentů? Máme je pro vás. Klikněte a přečtěte si životopisy všech našich prezidentů současnosti i minulosti – Prezidenti ČR a Československa.
V roce 1967 Havel přednáší zásadní projev na IV. sjezdu svazu spisovatelů – ve svém projevu kritizuje diskriminaci české a slovenské kultury a občanských svobod v Československu komunistickým režimem, o rok později se pak Havel stává (do jeho zákazu v roce 1969) předsedou Kruhu nezávislých spisovatelů.
Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy je v roce 1968 donucen odejít z divadla Na Zábradlí, další léta se pak živí převážně v dělnických profesích, např. v roce 1974 pracuje jako dělník v pivovaře v Trutnově, zároveň se věnuje autorské tvorbě a občanským aktivitám, je přispěvatelem mnoha samizdatových periodik (např. ilegálních „Lidových novin“).
V roce 1977 Václav Havel spoluzakládá Chartu 77 a stává se jedním z jejích prvních signatářů a mluvčích.
Ve stejném roce je pak Václav Havel za svoji „protistátní“ činnost poprvé komunistickým režimem uvězněn (leden – květen) a odsouzen k podmíněnému trestu. V lednu roku 1978 následuje další Havlovo věznění, končící propuštěním bez soudu.
V letech 1978-79 je Havel v domácím vězení – poté je zatčen a za podvracení republiky odsouzen (společně s P. Uhlem, J. Dienstbierem, O. Bednářovou, V. Bendou, D. Němcovou) na čtyři a půl roku vězení – propuštěn je až v roce 1983 zde zdravotních důvodů.
V lednu roku 1989 je pak Václav Havel zatčen za přípravu a účast na tzv. Palachově (viz Palach, Jan) týdnu a odsouzen na devět měsíců nepodmíněně, po odvolání je mu pak trest snížen a nakonec je Havel v květnu podmínečně propuštěn.
V červnu roku 1989 pak Václav Havel iniciuje vytvoření petice Několik vět.
V době listopadových událostí roku 1989 se stává Václav Havel vůdčí osobností opozice, jedná s představiteli komunistického režimu o obnově demokratického zřízení v Československu – je spoluzakladatelem a vůdčí postavou Občanského fóra, na jehož návrh je pak po abdikaci prezidenta G. Husáka (viz Husák, Gustáv) 29. prosince roku 1989 zvolen (nutno dodat, že komunistickým) Federálním shromážděním prezidentem Československé socialistické republiky.
V čele Československa, nyní již České a Slovenské Federativní Republiky, pak Havel zůstává i po prvních československých demokratických volbách, když je novým parlamentem 5. července roku 1990 potvrzen v prezidentské funkci.
O dva roky později, 20. července roku 1992, pak Václav Havel na prezidentský úřad, v souvislosti s rozdělením Československa na Českou republiku a Slovensko, abdikuje.
26. ledna roku 1993, po vzniku samostatné České republiky, se pak Václav Havel stává jejím historicky prvním prezidentem – v roce 1998 je jím pak zvolen opět, ve své funkci pak působí až do začátku roku 2003, kdy musí odejít – podle české ústavy smí být český prezident ve své funkci maximálně dvě pětiletá období. Po Havlově abdikaci je pak v dramatické volbě druhým prezidentem České republiky zvolen V. Klaus (viz Klaus, Václav).
Jako umělec začíná Václav Havel tvořit již na konci padesátých let 20. století, kdy se stává spoluautorem několika dramat – s K. Bryndou píše hru „Život před sebou“ (1959), s I. Vyskočilem „Autostop“ (1961), s M. Macourkem >“Nejlepší rocky paní Hermanové“ (1962).
První samostatnou Havlovou divadelní hrou je pak „Zahradní slavnost“ (1963), satirická groteska, jejímž ústředním tématem je vztah člověk-systém-lidská identita.
I další Havlovy divadelní hry jsou psány v podobném duchu, vzhledem k Havlovým politickým názorům jsou ale častěji uváděna v zahraničí, doma jen zřídka – ještě v šedesátých letech vznikají díla „Vyrozumění“ (1965), „Ztížená možnost soustředění“ (1968), rozhlasová hra „Anděl strážný“ (1968) a televizní hra „Motýl na anténě“ (1968).
V sedmdesátých letech pak Havel, bez naděje na možné uvedení svých her v Československu, píše hru „Spiklenci“ (1970), následuje slavná Žebrácká opera“ (1972), „zlidovělá“ „Audience“ (1975), kde opilý sládek chce po Vaňkovi, aby mu „přived tu Bohdalku…“, „Vernisáž“ (1975), „Horský hotel“ (1976) a „Protest“ (1978).
V osmdesátých letech pak vznikají Havlovy hry „Chyba“ (1983), „Largo desolato“ (1984), „Pokoušení“ (1985), „Asanace“ (1987) a „Zítra to spustíme“ (1988).
Z Havlovy tvorby nedramatické lze pak jmenovat jeho sbírku typogramů „Antikódy“ (1964) a knihu, zabývající se dílem J. Čapka „J. Čapek, dramatik a jevištní výtvarník“ (1964).
Pozoruhodná je pak Havlova kniha „Dopisy Olze“ (1983), soubor Havlovy korespondence z vězení manželce Olze (mimochodem, Václav Havel je dvakrát ženatý, po smrti Olgy se v devadesátých letech žení s herečkou D. Veškrnovou).
Havlova tvorba publicistická je přinejmenším stejně obsáhlá jako tvorba dramatická – shrnutí Havlovy publicisté tvorby z let 1969-79 vychází jako kniha „O lidskou identitu“ (1984), přehled života díla V. Havla a jeho názorů do poloviny osmdesátých let 20. století pak podává kniha „Dálkový výslech“ (1986), rozhovor s K. Hvížďalou.
Významným je pak též Havlův esej „Moc bezmocných“ (1990) a úvahy „Letní přemítání“ (1991).
Václav Havel podlehl dlouhé těžké nemoci 18. prosince roku 2011.