Karel Ančerl, český dirigent a významný propagátor moderní české hudby, přichází na svět 11. dubna roku 1908 v Tučapech na Soběslavsku v rodině výrobce lihovin.
Vzdělání získává Ančerl nejprve na reálném gymnáziu (1918-1924), poté na konzervatoři (1925-1929), kde studuje dirigování u prof. P. Dědečka a skladbu u J. Křičky a A. Háby. Vzdělání Ančerl zakončuje v Mistrovské škole u V. Talicha (1933-1934).
V roce 1931 je Karel Ančerl přijat do Osvobozeného divadla Jana Wericha a Jiřího Voskovce, kde se střídá s J. Srnkou v rolích houslisty a dirigenta.
Ve stejném roce se Ančerl i žení, jeho manželkou se stává vlastní sestřenice z matčiny strany V. Vigová. Celá třicátá léta Karel Ančerl vyplňuje prací. Několikrát se účastní zahraničních vystoupení na festivalech Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu, na konci roku 1933 nastupuje v rozhlase jako hudební režisér, dirigent a korepetitor, zároveň řídí autorské večery Přítomnosti. V roce 1935 pak Karel Ančerl poprvé řídí orchestr České filharmonie.
Po okupaci Československa Německem je Karel Ančerl s rodinou perzekuován – jako neárijec (je židovského původu) je propuštěn z rozhlasu a přidělen na práci lesního a zemědělského dělníka, posléze je vězněn v Táboře, nakonec působí jako dělník v Soběslavi.
12. listopadu 1942 je pak Karel Ančerl s manželkou (tou dobou těhotnou) deportován do Terezína, kde přichází na svět 28. února roku 1943 syn Jan.
V Terezíně Ančerl zakládá a řídí komorní orchestr – tato činnost je mu přitom vězniteli povolena ze zcela prozaických důvodů – v Terezíně se točí lžidokument „Hitlervěnoval židům město“ a chystá se sem návštěva Červeného kříže. Z Terezína je pak Karel Ančerl s rodinou transportován do koncentračního tábora v Osvětimi – on sám z transportu uprchne a zbytek války přežije v koncentračním táboře ve slezském Friedlandu, jeho blízcí Osvětim nepřežijí.
Po skončení války Karel Ančerl opět pracuje v rozhlase (diriguje rozhlasový symfonický orchestr), poté je dirigentem Velké opery 5. května a nakonec se, 1. listopadu roku 1950, se stává dirigentem České filharmonie. V jejím čele má Karel Ančerl zpočátku těžkou pozici, přichází po odvolání V. Talicha a odchodu Kubelíka a nadto je do funkce vsazen Z. Nejedlým bez vědomí souboru. Ale svojí prací, svým úsilím a umem si nakonec orchestr získá – soubor s ním brzy ochotně spolupracuje.
Koncerty pod vedením Karla Ančerla jsou pak znamenitou ukázkou toho, co vše se v hudbě skrývá, domácí úspěchy se střídají se zahraničními, gramofonové nahrávky jako Stravinského „Svěcení jara“ nebo Straussova „Enšpíglova šibalství“ nesou punc té nejvyšší dirigentské kvality.
Rok 1968 ale znamená konec Ančerlovy kariéry v Československu – Ančerl nejpve přijímá prestižní nabídku na obsazení místa dirigenta Toronto Symphony Orchestra a když pak nastávají srpnové události a zemi okupují sovětští vojáci, rozhodne se Karel Ančerl zůstat v cizině. V roce 1969 ještě pak naposledy vystoupí na Pražském jaru, kde vynikajícím způsobem diriguje Sukova „Asraela“, závažnou symboliku doby.
Poté Karel Ančerl definitivně emigruje do Kanady, kde pak v Torontu 3. července roku 1973 umírá. Po letech jsou pak jeho ostatky převezeny do Čech a uloženy na vyšehradském hřbitově.