Řecký bůh Zeus je nejvyšším bohem řecké mytologie, bohem uctívaným všemi řeckými kmeny. Zeus a jeho charakteristika? Je to především bůh světla (jeho jméno, jehož písemná podoba odpovídá starého tvaru Dyews, pochází ze stejného kořene jako latinské dies, což znamená „den, denní světlo“.
Též je uctíván jako bůh hmotné přírody a velkých nebeských jevů, v nichž je projevuje vesmírný život – je personifikací nebe a jeho záře, symbolem deště, větru, bouře, střídání ročních období, střídání dne a noci atd., bohem blesků, uctívaným na vrcholcích hor (např. Táygetu, Hyméttu, ale především Olympu, kde má své sídlo).
Jako nejvyšší bůh Zeus ztělesňuje řád, jehož je i ručitelem, musí obnovovat rovnováhu vesmíru a chránit výsady a moc bohů.
Pod Diovu moc spadají nejen bohové, ale i lidé – bdí nad athénskými rody a fýlami. Pod Diovou ochranou je mnoho míst, kde se soustřeďuje život města, jako jsou např. tržiště či politická shromaždiště. Často se lidé platí, čeho je Zeus vlastně bůh? Odpověď je jednoduchá. Zeus je bůh spravedlivosti – bdí nad tím, aby byly dodržovány přísahy a zákon pohostinnosti a uděluje dobré a zlé. Trestá též bezbožnost a překročení míry (hybris), ale také odměňuje zbožné činy.
Zeus je také bůh Spasitel (Sótér), který přichází na pomoc bojovníkům a je schopen zajistit jim vítězství. Podle Homéra je Zeus „otec bohů a lidí“ – vládne jako patriarcha nad organizovanou společností, ale i jeho moc má určité hranice, protože i on sám „podléhá zákonům osudu…“
Podle legendy je řecký bůh Zeus nejmladším ze synů Krona (viz Kronos) a Rhey, a patří tedy ke třetí generaci bohů. Kronovi bylo prorokováno, že ho o trůn připraví jedno z jeho dětí – Kronos proto pozře pět Diových bratrů a sester. Rhee se ale podaří posledního syna, Dia, po porodu ukrýt. Manželovi dá ke snězení kámen, zabalený v plenkách, a Dia ukryje na Krétě, kde ho kojí a stará se o něj nymfa (nebo koza) Amaltheia.
Když pak bůh Zeus dospěje, vysvobodí své sestry a bratry pomocí drogy, kterou mu poradila Métis – tato droga přinutí Krona, aby děti vyzvrátil. Pak otce zbaví trůnu.
Ale vládu nad Olympem nemá jistou – deset let o ni musí bojovat s Titány, ztělesňujícími hrubé, primitivní, zvířecí síly. Nejdříve vysvobodí z Tartaru Giganty, Hekatoncheiry („storuké“) Kyklópy, kteří mu dají blesk, který umožní olympským bohům nad Titány zvítězit. Poté si Zeus a jeho bratří rozdělí moc – bůh Zeus má nebe, Poseidón (viz Poseidón) mořský svět a Hádés (viz Hádes) podsvětí. Než ale začne pak Zeus definitivně vládnout, musí ještě porazit Giganty v boji zvaném „gigantomachie“ a Týfóna.
V literatuře jsou hojně rozvíjena Diova milostná dobrodružství. Zeus se spojuje s mnoha bohyněmi a má s nimi spoustu slavných dětí – Hóry a Moiry s Themidou, Charitky s Eurynomou, Múzy s Mnémosynou, Herma s Maiou, Apollóna a Artemidu s Létó.
Se svojí legitimní manželkou Hérou, která je přitom současně jeho setrou, má bůh Zeus jen Area, podle jiných verzí pak Héfaista, Eileithyi a Hébé. S další svojí sestrou, Démétrou, má Persefonu.
Zeus se spojuje i se smrtelnicemi, k nimž proniká ve změněné podobě – s Lédou se spojí jako labuť, do lůna Danay proniká jako déšť, ke cnostné Alkméně je přiblížil v podobě jejího manžela Amfitryóna.
Bůh Zeus se též miluje s mladým chlapcem, Ganymédem – v podobě orla ho unese na Olymp, kde z něj učiní svého číšníka. Athéna, Diova dcera, mu vystoupí přímo z hlavy v plné zbroji – Zeus totiž snědl svoji první ženu Métis, když byla obtěžkána touto bohyní. Zeus ještě počne velmi mnoho dětí – vesměs hrdinů a božstev – Helenu, Polydeuka (lat. Pollux), Héraklea, Minóa. A konečně má se Semelou Dionýsa, kterého několik měsíců nosí ve stehně.
Zeus byl uctíván v celém starém Řecku – jeho nejslavnější chrámy jsou v Dódóně, na Akropoli v Athénách a v Olympii, kde byly na jeho počest konány každé čtyři roky olympijské hry. Ve starém Římě je řecký Zeus ztotožňován s Jovem (Juppiter).