Bohumil Hrabal, český spisovatel a básník, jedna z nejvýznamnějších postav české literatury druhé poloviny 20. století vůbec, přichází na svět 28. března roku 1914 v Brně-Židenicích jako nemanželský syn Marie Kiliánové – když se pak o dva roky později ta vdává za F. Hrabala, správce (a později i ředitele) pivovaru v Nymburce, je malý Bohumil Hrabalem adoptován. Dětství pak Hrabal tráví v Polné a v Nymburce.
Vzdělání Bohumil Hrabal získává nejprve na gymnáziu v Nymburce (maturuje v roce 1935), poté pokračuje ve studiích na právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze – po uzavření českých vysokých škol za druhé světové války německou okupační správou pak Hrabal krátký čas pracuje jako úředník v Nymburku, v letech 1942-45 pak pracuje na dráze (působí mimo jiné jako výpravčí v Kostomlatech).
Po skončení druhé světové války Bohumil Hrabal svá vysokoškolská studia dokončuje, nicméně na dráhu právníka se nevydává – nejprve pracuje jako pojišťovací agent, v letech 1947-49 se pak živí jako obchodní cestující.
V roce 1949 Hrabal nastupuje jako brigádník do oceláren na Kladně, po těžkém úrazu musí nicméně v roce 1952 toto zaměstnání opustit – od roku 1954 pak Bohumil Hrabal pracuje ve Sběrných surovinách jako balič papíru a od roku 1959 jako kulisák a statista v Divadle S. K. Neumanna v Praze Libni (dnešní Divadlo pod Palmovkou).
Od roku 1963 pak Hrabal působí jako spisovatel z povolání.
Bohumil Hrabal-spisovatel začíná tvořit již jako vysokoškolský student, kdy vznikají jeho první básnické pokusy – jeho první, vážněji míněná, lyrická básnické sbírka „Ztracená ulička“ pak je zničena (resp. její sazba), když je po komunistickém převratu v roce 1948 uzavřena nymburská tiskárna, kde si sbírku hodlal Hrabal nechat vytisknout vlastním nákladem. Verše, psané před válkou a ovlivněné poetismem a surrealismem, pak Hrabalovi vyjdou až v roce 1991 ve sbírkách „Básnění“ a „Židovský svícen“.
V padesátých letech Bohumil Hrabal tvoří víceméně bez šance na publikování svých textů – vznikají imaginativní poémy „Bambini di Praga“ či „Krásná Poldi“, v roce 1956 pak dvě jeho kratší prózy dokonce vyjdou tiskem jako příloha „Zprávy spolku českých bibliofilů“ v nákladu 250 kusů. Ve stejném roce se Hrabal žení – jeho manželkou se stává Eliška, známá pak z Hrabalových próz jako Pipsi.
Vydání své první knihy se má Hrabal dočkat v roce 1959, kdy je do tisku připravena jeho sbírka povídek „Skřivánek na niti“ – výroba knihy je komunistickým režimem nakonec zastavena, sazba je rozmetána.
První kniha Bohumila Hrabala tak vyjde až o čtyři roky později, v Hrabalových 49 letech, v roce 1963, kdy je vydán Hrabalův povídkový soubor „Perlička na dně“ (povídky tohoto souboru jsou pak zfilmovány ve stejnojmenném cyklu, který je počátkem tzv. nové vlny českého filmu v šedesátých letech 20. století) – Hrabal zaznamenává obrovský úspěch, ještě podpořený vydáním další povídkové knihy „Pábitelé“ v roce 1964.
Svérázné figurky a originální styl vyprávění, použité v prvních dvou knihách pak Hrabal ještě více rozvine ve své třetí vydané próze, nazvané „Taneční hodiny pro starší a pokročilé“ (1964), kde v jedné jediné dlouhé větě strýc Pepin (Hrabalův skutečný strýc Josef Hrabal) vypráví o svých životních a milostných zkušenostech.
O rok později vychází próza „Ostře sledované vlaky“, která se od próz předchozích výrazně liší – realistický příběh z konce okupace Čech nacistickým Německem, jehož hrdina nakonec umírá v odboji: filmová verze příběhu, natočená pozdějším dvorním hrabalovským filmařem Jiřím Menzelem, získává pak v roce 1967 filmového Oscara.
V roce 1965 vydává Bohumil Hrabal prózu „Inzerát na dům, ve kterém již nechci bydlet“, kde Hrabal podává syrový obraz společnosti padesátých let.
Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 se Hrabal stává nežádoucím – v roce 1970 jsou těsně před vydáním staženy dvě jeho knihy, a to „Domácí úkoly“ a „Poupata“, za husákovské (viz Husák, Gustáv) normalizace pak nesmí Hrabal několik let publikovat – v této době vycházejí jeho práce v samizdatu či v exilových nakladatelstvích. Hrabalova situace v českých nakladatelstvím se pak příliš nezlepší ani poté, co je otištěn jeho „sebekritický“ rozhovor v normalizačním časopise „Tvorba“.
Přes zákaz publikování vznikají v sedmdesátých letech mnohé z dnes nejslavnějších Hrabalových děl – v roce 1974 román „Obsluhoval jsem anglického krále“ (Kolín nad Rýnem 1980, Praha 1989), zobrazující vzestup a pád pražského číšníka a hoteliéra na pozadí společenskopolitických změn první poloviny 20. století, o dva roky později pak Bohumil Hrabal píše soubor vzpomínkových próz, kde zachycuje život maloměsta svého mládí a život svých nejbližších – adoptivního otce (Francin), matky (Maryška) či strýce Josefa (Pepin): vzniká trilogie „Postřižiny“ (1976), „Krasosmutnění“ (1979) a „Harlekýnovi milióny“ (1981). Další z Hrabalových vzpomínkových próz je pak „Městečko, kde se zastavil čas“ (Innsbruck 1978, Praha 1991).
V sedmdesátých létech vzniká též kniha „Něžný barbar“ (Kolín nad Rýnem 1981, Praha 1990), Hrabalova osobní vzpomínka na výtvarníka V. Boudníka.
Ve druhé polovině sedmdesátých let 20. století vzniká i patrně nejzásadnější Hrabalovo dílo, a to „Příliš hlučná samota“ (Kolín nad Rýnem 1980, Praha 1990) – toto dílo je světovou kritikou řazeno mezi dvacet nejvýraznějších literárních počinů 20. století.
Ve druhé polovině osmdesátých let vznikají pak Hrabalovy prózy autobiografické – trilogie „Svatby v domě“ (Toronto 1987, Praha 1991), „Vita nuova“ (Toronto 1986, Praha 1991) a „Proluky“ (Toronto 1987, Praha 1991) nahlížejí na Hrabalův život pohledem jeho manželky Elišky.
Listopadové události roku 1989 a obnovení demokracie v Československu pak Hrabala vynesou na výsluní – stává se nejčtenějším českým spisovatelem, jeho díla vycházejí ve stále nových a nových vydáních – sám Hrabal se věnuje povětšinou již pouze publicistice, většinu svého času pak tráví v chatové kolonii v Kersku (které tak výtečně zobrazí v povídkové knize „Slavnosti sněženek“ {1978}).
Bohumil Hrabal umírá, za dosud ne zcela vyjasněných okolností, 3. února roku 1997, kdy vypadne z okna v pražské nemocnici na Bulovce, údajně při krmení holubů.