Jakoubek ze Stříbra (též Jacobellus), český reformní myslitel, přítel Jana Husa (viz Jan Hus), jeho pokračovatel a spolutvůrce husitského programu, přichází na svět někdy v roce 1371 ve Víchově u Stříbra v poddanské rodině.
Vzdělání získává Jakoubek na fakultě svobodných umění pražské univerzity (je spolužákem Jana Husa) – v roce 1393 dosahuje hodnosti bakaláře, v roce 1397 mistra, od roku 1399 pak na univerzitě působí jako profesor. V roce 1402 je pak Jakoubek ze Stříbra vysvěcen na kněze.
Po svém vysvěcení Jakoubek ze Stříbra působí zpočátku jako kazatel u sv. Michala, po odchodu Jana Husa do Kostnice a po jeho smrti pak káže v Betlémské kapli.
Jakoubek ze Stříbra stojí již od počátku své církevní dráhy na straně reformistů (ovlivněn především učením Matěje z Janova {viz Matěj z Janova} a J. Viklefa), po boku Jana Husa odmítá prodej odpustků a káže chudobu kněžích.
V roce 1414 Jakoubek ze Stříbra, společně s Mikulášem z Drážďan, poprvé uvede do praxe později vůbec nejznámější symbol husitství – kalich, a to tím, že zavede laické přijímání eucharistie (svátosti) podobojí způsobou (laické znamená, že osoba, která přijímá svátost nemusí být duchovní). Toto své konání pak Jakoubek ze Stříbra zdůvodňuje tvrzením, že i původní křesťanská církev podávala eucharistii podobojí způsobou laikům.
V roce 1417 Jakoubek ze Stříbra dosáhne schválení přijímání eucharistie podobojí způsobou vedením pražské univerzity, a to i přesto, že je tento způsob přijímání kostnickým koncilem odsouzen.
V době křižáckého ohrožení pak Jakoubek ze Stříbra souhlasí s tím, aby v případě nezbytnosti byla pravda Boží hájena i mečem, s radikalismem táboritů a Jana Želivského (viz Jan Želivský) nicméně nesouhlasí a staví se k němu kriticky.
V roce 1420 se Jakoubek ze Stříbra podílí na vypracování čtyř artikulů pražských, v nichž jsou shrnuty hlavní body husitského programu, po roce 1422 pak začíná postupně ustupovat z veřejného života a věnuje se ponejvíce kazatelské činnosti v Betlémské kapli, kde vychovává Jana Rokycanu jako svého nástupce.
Jakoubek ze Stříbra je autorem mnoha literárních děl, zejména pak kazatelských sbírek a latinsky psané traktáty, v nichž Jakoubek obhajuje především přijímání podobojí způsobou (v traktátech „Náš spasitel“, lat. „Salvator noster“ a „O přijímání dítek“, lat. „De communione parvulorum“, oba traktáty napsány před rokem 1420). Z česky psaných Jakoubkových prací je nejznámější jeho „Výklad na Zjevenie svatého Jana“ (1420-22).
Jakoubek ze Stříbra umírá 10. srpna roku 1429 v Praze.