Matěj z Janova, český katolický kněz, náboženský myslitel, teoretik reformace a významný představitel české předhusitské (viz Jan Hus) reformace, přichází na svět někdy mezi roky 1350 až 1355, a to patrně v Janově u Mladé Vožice.
V mládí Matěj krátce žije a studuje v Praze, na tamní univerzitě je přitom hluboce ovlivněn učení Jana Milíče z Kroměříže (viz Jan Milíč z Kroměříže).
Od roku 1373 pak Matěj z Janova studuje ve Francii, na pařížské Sorbonně, kde pak v roce 1376 dosahuje titulu mistra svobodných umění – poté Matěj na Sorbonně, na její artistické fakultě, přednáší.
Do Čech se Matěj z Janova vrací o pět let později, v roce 1381 – po svém návratu se pak stává zpovědníkem a kazatelem v chrámu sv. Víta na Pražském hradě a kanovníkem bez beneficia (beneficium získá Matěj až v roce 1388 ve Velké Vsi u Podbořan, nicméně ve farnosti nepůsobí a žije dál v Praze).
V Praze se kromě kazatelské činnosti (káže jak u sv. Víta {viz sv. Vít} , tak u sv. Mikuláše {viz sv. Mikuláš} na Malé Straně) věnuje Matěj z Janova také teologické práci – své myšlenky pak shrne ve spise „Pravidla Starého a Nového zákona“ (Reguale Veteris et Novi Testamenti, pět knih v šesti svazcích, dokončeno 1392), v němž požaduje návrat k ideálům prvotní apoštolské církve a v němž proti sobě staví dvě křesťanství – křesťanství pravé, které je v souladu s učením Kristovým, a křesťanství nepravé, které je symbolizované antikristem a které lpí na všem světském a povrchním.
Matěj z Janova přitom k rozlišení pravého a nepravého křesťanství užívá dvanácti pravidel, z to nejdůležitější (a první) říká, že sám Ježíš Kristus je normou, měřítkem, křesťanského života.
Ve svém spise (který je více znám jako „Výbor z Pravidel Starého a Nového zákona“, 1954) Matěj z Janova též poměrně radikálně brojí proti uctívání obrazů a soch svatých, též zdůrazňuje potřebu co nejčastějšího přijímání eucharistie laiky – na tyto jeho názory pak naváží představitelé husitské reformace, především stoupenci kalicha, např. Jakoubek ze Stříbra (viz Jakoubek ze Stříbra).
Radikálnost Matějových názorů pak vede k tomu, že je Matěj na konci osmdesátých a na začátku devadesátých let 14. století dvakrát povolán před arcibiskupský soud, kde je vyšetřován pro podezření z kacířství a donucen své učení odvolat.
Matěj z Janova, myslitel, z jehož učení bude čerpat celé husitství (především jeho kališnická větev) a poté i Jednota Bratrská, umírá (pravděpodobně) 30. listopadu roku 1393 v Praze.