Konrád Waldhauser, chronologicky vzato první z tzv. Husových (viz Jan Hus) předchůdců, kazatelů a morálních karatelů první poloviny 14. století, přichází na svět někdy kolem roku 1320.
O jeho dětství a mládí je toho známo jen velice málo. Ví se snad jen, že pochází z Dolního Rakouska a že se již v mládí stává členem řádu augustiniánských kanovníků, majících silný vliv na reformní myšlení 14. století. Z jeho pozdějších literárních projevů, z nichž lze vyčíst dobré vzdělání a stylistickou obratnost, lze usuzovat, ž;e se mu dostává univerzitního vzdělání, a to možná v Itálii, v Padově či Bologni, tedy v místech augustiniánských středisek.
V roce 1349 pak Konrád Waldhauser přijímá kněžské svěcení a poté se začíná věnovat kazatelské činnosti.
V roce 1357 se Waldhauser (nejspíše) setkává ve Vídni, kde káže na pozvání knížete Albrechta II., s českým králem a římským císařem Karlem IV. Lucemburským (viz Karel IV. Lucemburský), který ho pak přivádí, za pomoci arcibiskupa Arnošta z Pardubic, do Čech – prostředníky Waldhauserova příchodu do Čech jsou páni z Rožmberka, kteří udržují dobré vztahy s rakouskými augustiniánskými kanovníky.
V roce 1363 získává Konrád Waldhauser faru v Litoměřicích (pobírá z ní však, jak je tehdy zvykem, pouze důchody, káže v Praze). O rok později jako uznávaný řečník drží smuteční řeč při pohřbu arcibiskupa Arnošta z Pardubic (30. 6. 1364) a o další rok později se stává farářem v Týnském chrámu – je císařovým zpovědníkem a dvorním kaplanem.
Konrád Waldhauser je kazatelem kážícím hlavně německy – hlavními adresáty jeho projevů jsou pražští němečtí měšťané, jimž vytýká povrchní a nemorální způsob života a nedostatek náboženské opravdovosti. Latinsky káže Waldhauser kléru a studentům pražské univerzity.
Mezi hlavní dochovaná Waldahauserova díla patří „Apologia“, obrana proti útokům a žalobám žebravých mnichů. Waldhauser toto dílo píše v letech 1364-65 a adresuje ho svým rakouským krajanům, mezi nimiž se šíří nepravdivé zvěsti o jeho „kacířském“ působení v Praze. V tomto kontextu je v „Apologii“ dost podrobně vylíčen průběh Waldhauserova sporu s žebravými mnichy (mendikanty).
V „Apologii“ lze dobře sledovat Waldhauserovy reformní názory – důsledně kritizuje svatokupectví, klade důraz na autoritu bible, zdůrazňuje pojem „veritas“, požaduje život podle křesťanského ideálu a zejména morální život kněžstva.
Spolu s „Apologií“ je nejdůležitějším pramenem ke studiu Waldhauserovy reformní činnosti „Postilla studencium sancte universitatis Pragensis“, kazatelská příručka ve formě postily s asi 73 kázáními (jejich počet se v rukopisech liší).
Postila vzniká na naléhání Waldhauserových posluchačů v letech 1367-68 – obsaženy jsou v ní výklady na nedělní evangelia, na svátky Kristovy i některé další. Dílo se vyznačuje rétorickou i stylistickou vybroušeností a obsahuje jak teoretické výklady, tak praktické návody pro kazatele.
Konrád Waldhauser ale není svojí činností systematický teolog ( tím se v českém prostředí stane teprve Matěj z Janova {viz Matěj z Janova}), hlavní důraz je u něj kladen na praktický křesťanský život, především na mravní chování kněží a kazatelů.