František Janda-Suk, český atlet a první český medailista ze soutěží olympijských her, přichází na svět 25. března roku 1878 ve středočeském Postřižíně.
O sport se Janda-Suk začíná zajímat více až po svém příchodu do Prahy, kde studuje gymnázium v Křemencově ulici – nejprve Jandu-Suka zaujme fotbal, v AC Praha zkouší i vzpírání a brzy pak i disciplínu, v níž dosáhne později světové slávy – atletiku, a to zejména vrh koulí a sprint.
Pod vlivem zpráv z I. novodobých olympijských her v Athénách v roce 1894 se František Janda-Suk začíná věnovat „své“ lehkoatletické disciplíně, hodu diskem – nejprve trénuje s plochým kamenem a od roku 1897 pak s pravým diskem, přivezeným z Paříže.
Jandovi-Sukovi ale tehdejší technika hodu diskem (házelo se z místa) nevyhovuje, začíná tedy házet (jako první diskař na světě) s otočkou, tak, jak se hází dodnes – během roku se pak zlepší tak, že již v březnu roku 1898 překonává evropský rekord výkonem 34,53 m.
V červnu roku 1900 dosáhne František Janda-Suk v dresu AC Sparty dalšího rekordního výkonu, když hodí 35,65 m – na soutěže II. olympijských her v Paříži pak v červenci odjíždí jako jeden z hlavních favoritů diskařského klání. Nakonec skončí František Janda-Suk v konkurenci 18 závodníků druhý za maďarským diskařem Rudolfem Bauerem, a to výkonem 35,25 m.
Hned v roce následujícím, tedy v roce 1901, vytvoří František Janda-Suk svůj poslední neoficiální český diskařský rekord – jeho hodnota je 39,42 m.
Poté se František Janda-Suk načas s atletikou loučí – po dokončení studií práv na pražské Univerzitě Karlově nastupuje do zaměstnání na pražském policejním ředitelství a práce dostává před atletikou přednost.
K aktivnímu sportu se Janda-Suk vrací v roce 1905, kdy začíná závodit za Slavii Praha. Jeho sportovní kariéra ale již není úspěšná tak jako dřív – na V. olympijských hrách ve Stockholmu reprezentuje František Janda-Suk český sport ve vrhu koulí (skončí na 15. místě) a ve „svém“ hodu diskem (skončí až na 17. místě).
V roce 1913 se pak František Janda-Suk stává mistrem Čech v hodu diskem svým nejlepším diskařským výkonem – jeho hod je dlouhý 42,30m.
Po skončení první světové války a vzniku Československa pak František Janda-Suk získává v letech 1921 a 1924 titul mistra Československa v hodu kladivem a v roce 1924 ještě naposledy reprezentuje na VIII. olympijských hrách v Paříži, kde je však ve své nejlepší disciplíně, hodu diskem, vyřazen již v kvalifikaci.
S aktivním sportem se František Janda-Suk loučí v roce 1927 – v té době je mu již čtyřicet devět let. Po svém odchodu ze světa aktivního sportu pracuje Janda-Suk na pasovém úřadě, kromě svého zaměstnání se pak věnuje výchově mladých vrhačských talentů, nejprve ve Slavii Praha a posléze, po druhé světové válce, v Sokole Vinohrady.
František Janda-Suk, první diskař na světě, který při vrhu diskem užije otočku, umírá 23. června roku 1955 v Praze.