Václav Kliment Klicpera, český prozaik, básník a především plodný dramatik, který se svojí tvorbou zasluhuje o proměnu tzv. rytířských her v historická dramata s vlasteneckým obsahem (a pokládá tak základy novodobé české dramatické tvorby), přichází na svět 23. listopadu roku 1792 v Chlumci nad Cidlinou v rodině krejčího.
V raném mládí se Klicpera učí krejčovskému řemeslu, poté pak řemeslu řeznickému – teprve až jako patnáctiletý pak Klicpera začíná studovat staroměstské gymnázium, po němž pak ještě vystuduje na pražské univerzitě filozofii.
Již za svých vysokoškolských studií hraje Václav Kliment Klicpera ochotnicky divadlo, a to jak ve svém rodišti, tedy v Chlumci, tak i jinde, zároveň se divadlu věnuje autorsky, když píše pro studentský divadelní spolek žertovné divadelní deklamovánky a kratší hry – v roce 1816 má pak v Praze premiéru (ochotnickou) Klicperova první rytířská činohra „Zdeněk ze Zásmuk“.
Po absolvování pražské filozofie pracuje Klicpera jako středoškolský, gymnaziální, profesor v Hradci Králové – na tomto místě pak působí až do roku 1846.
V Hradci se Klicpera dále věnuje divadlu – společně s dalšími významnými místními buditeli, např. s J. L. Zieglerem či J. Chmelou, zakládá v Hradci ochotnické divadlo, které je zároveň i hradeckým literárním a kulturním střediskem – z lůna tohoto hradeckého centra pak vzejde později např. hvězda J. K. Tyla.
V roce 1846 Klicpera Hradec Králové opouští a nastupuje jako profesor na akademickém gymnáziu v Praze – jeho žáky se stávají mnozí významní budoucí literáti a umělci, např. V. Hálek, J. Neruda, spisovatel a revolucionář J. V. Frič, A. V. Šmilovský a další.
Za revolučního roku 1848 je Václav Kliment Klicpera zvolen svými studenty za tribuna studentské legie a v roce 1850 je jmenován ředitelem gymnázia – v této funkci ale Klicpera vydrží jen necelé tři roky, za to, že studenti gymnázia vydávají bez souhlasů úřadů studentský časopis (velice aktivním „redaktorem“ je především V. Hálek), je v roce 1853 suspendován a penzionován.
Klicpera-umělec je znám básník, prozaik a především jako mimořádně plodný autor divadelních her – z jeho básnické tvorby jsou nejznámější žertovné „Deklamovánky“ (1841), humorné veršovánky pro společenskou zábavu s vlasteneckým obsahem, v prozaické tvorbě je pak Klicpera ovlivněn tvorbou W. Scotta, v duchu jehož tvorby píše několik historických povídek, a to např. povídky „Příchod Karla IV. do Čech“ (1855), „Král Jan Slepý“ (1858), „Věnceslava“ (1834) atd.
Zdaleka nejvýznamnější oblastí Klicperovy tvorby je pak tvorba dramatická – Klicpera za svůj život napíše několik desítek her všech žánrů, hry historické, veselohry, frašky, hry s pohádkovými motivy atd.
První Klicperova divadelní hra,hra „Blaník“ (1816), v sobě spojuje pohádkový motiv s prvky hry rytířské a vyjadřuje více či méně závažné myšlenky národně obrozeneckého hnutí. Pohádkový a rytířský motiv se pak objevuje i v dalších hrách – např. „Loketský zvon“ (1827) a ve hře „Jan za chrta dán“ (1829).
Některé Klicperovy hry lze označit za hry loupežnické (mají loupežnický motiv) – jsou to např. hry „Valdek“ (1828), „Opatovický poklad“ (1843) či „Loupež“ (1835).
Nejznámější (a v úpravách dodnes hrané) jsou Klicperovy veselohry, v nichž autor často využívá principu tzv. „kuklení“, kdy se postavy vydávají za něco, čím ve skutečnosti nejsou, nebo jsou za někoho jiného svým okolím pokládány – mezi hry, v nichž se Klicpera k principu „kuklení“ uchyluje, patří především hra „Bělouši“ (1818), hra „Tři hrabata najednou“ (1846) a dodnes velmi známá a oblíbená, v úpravách stále hraná, hra „Hadrián z Římsů“ (1843).
Známé jsou i Klicperovi frašky, v nichž Klicpera spíše než konflikty postav zpodobňuje jejich charaktery – z Klicperových frašek lze jmenovat např. hru „Divotvorný klobouk“ (1821) a hru „Rohovín Čtverrohý“ (1830).
Václav Kliment Klicpera je i autorem první české konverzační veselohry, a to veselohry „Každý něco pro vlast“ (1833) – touto fraškou se Klicpera vysmívá sobectví některých českých „takyvlastenců“, kteří předstírají, že jen z lásky k vlasti na svá bedra berou břemeno veřejných funkcí, ačkoliv to dělají, řečeno s Klicperou, „ze ctižádosti a pejchy…“
Rozvoj českého divadelnictví podporuje Klicpera i vydáváních divadelních her v edici „Divadlo Klicperovo“ a v „Almanachu divadelních her“.
Jen pro zajímavost – Klicperovu komedii „Veselohra na mostě“ (1828) použije v roce 1935 hudební skladatel B. Martinů jako předlohu své stejnojmenné opery.
15. září roku 1859 Václav Kliment Klicpera umírá, jeho pohřeb se pak stává protirakouskou demonstrací českých vlastenců.