Jiří Potůček. Telegrafista skupiny Silver A. Skupiny, která měla za úkol udržovat spojení s Londýnem před a po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinherda Heydricha. V červnu 1942 jeden z nejhledanějších mužů v Protektorátu Čechy a Morava.
Od ledna 1942 vysílal své depeše ze strojovny lomu Hluboká u Dachova, v dubnu se i s vysílačkou (měla jméno Libuše), Němci horečně hledanou, stěhoval do Švandova mlýna v obci Ležáky. Jeho protiněmeckou činnost kryje vrchní strážmistr četnictva z nedalekého Vrbatova Kostelce Karel Kněz.
Jiný český četník, strážmistr Karel Půlpán, pak Jiřího Potůčka v lese nedaleko Rosic na Pardubicku zastřelil. Nedal mu šanci, zastřelil jej ve spánku. Bylo to 2. července 1942, týden po vyhlazení osady Ležáky.
Nacisté šli najisto. Potůčka udal Čurda
Vyhlazení Ležáků. Přišlo dva týdny po vyhlazení středočeských Lidic. A jestliže v Lidicích šlo pouze o krvavou mstu bez důkazů, v Ležácích šli nacisté najisto – od Karla Čurdy, člena výsadku Out Distance a zrádce, který se dobrovolně přihlásil gestapu a prozradil, kde se skrývají další parašutisté, včetně Gabčíka s Kubešem, věděli, že ze Švandova mlýna v osadě Ležáky, vysílá telegrafista Potůček do Londýna.
Pro Ležáky a jejich obyvatele to byl rozsudek smrti. Už 21. června byl zatčen ležácký mlynář Švanda. Nacisté jej mučili. Nevypovídal. Brzy ráno 24. června roku 1942 pak vyjela od pardubické služebny gestapa ozbrojená kolona aut.
Do oběda byly Ležáky, malá osada o osmi staveních, seskupená kolem Švandova mlýna na říčce Ležák a zasahující do katastrů obcí Louka a Miřetice, obklíčeny přibližně 500 příslušníky jednotek SS, které doplnilo české četnictvo.
Obyvatele seřadili u silnice. Popravili je v Pardubicích. I ženy
Vyděšení obyvatelé byli vyvedeni z domů. Museli se postavit ke straně jediné silnice, která Ležáky vedla. Možná už tušili, možná ne. Stáli celé odpoledne. A čekali. Němci zatím pátrali po těch, kdo nebyli doma, kdo chyběl a podle úředních dokumentů byl v obci hlášen, byl přivezen – děti ze škol, muži a ženy ze zaměstnání v okolí.
Před pátou odpoledne Němci obyvatele Ležáků, 47 mužů, žen, dětí a starců, odvezli do pardubické vily Zámeček, kde ještě téhož dne 34 obyvatel, starších patnácti let, zastřelili – 18 mužů a 16 žen. Stalo se se tak po deváté hodině večerní. Další popravy následovaly další den…
Ležácké děti byly ještě v noci 24. června odvezeny do Prahy, jedenáct dětí bylo odvlečeno do internačního tábora v polské Lodži, kde je nacisté 25. července, měsíc po ležácké tragédii, zavraždili v plynovém voze ve vyhlazovacím táboře v Chelmnu.
Dvě dívky řádění nacistů přežily – Sestry Jarmila a Marie Šťulíkovy byly určeny k poněmčení, po válce byly vypátrány a vráceny do Československa.
Obec Ležáky byla pak v průběhu roku 1943 zcela srovnána se zemí, na rozdíl od Lidic nebyla po válce obnovena. Na místě původních Ležáků vznikl památník, který tvoří vyznačené půdorysy původních budov a pietní místo, které spravuje od roku 2008 Památník Lidice.