František Ladislav Čelakovský, český básník, prozaik a překladatel, přichází na svět 7. března roku 1799 v jihočeských Strakonicích v rodině tesaře.
V mládí Čelakovský studuje na gymnáziu v Českých Budějovicích, odkud přechází na gymnázium do Písku, kde studuje až do roku 1817. Po absolvování gymnázia odchází František Čelakovský studovat filozofii – nejprve do Prahy a poté do Českých Budějovic, kde je ale kvůli četbě (zakázané) „Postily“ Jana Husa (viz Jan Hus) ze studií vyloučen. Ve studiích filozofie pak František Ladislav Čelakovský pokračuje v Linci (v letech 1819-20) a Praze, ale žádný z těchto pokusů není úspěšný. Po celá dvacátá léta 19. století (do roku 1829) se Čelakovský živí jako soukromý vychovatel a jako jazykový korektor „Časopisu pro katolické duchovenstvo“.
Od října roku 1835 získává František Ladislav Čelakovský místo na pražské univerzitě, kde přednáší český jazyk a literaturu.
V roce 1838 se F. L. Čelakovský stává knihovníkem u knížete Rudolfa Kinského, o čtyři roky později, v roce 1842, pak nastupuje na místo profesora slavistiky na univerzitě ve Vratislavi. Na pražskou univerzitu se pak Čelakovský vrací v roce 1849 jako profesor slovanských jazyků a slovanské filologie.
Do literatury František Ladislav Čelakovský vstupuje jako básník v roce 1816, kdy mu ve svých novinách otiskuje první verše V. M. Kramerius – v následujících letech pak Čelakovský svými básněmi přispívá do mnoha dalších periodik. Svojí tvorbou se hlásí k Jugmannovu národně obrozeneckému programu.
V roce 1822 vychází Čelakovského básnická sbírka lyrických básní „Smíšené básně“. Později jsou „Smíšené básně“ vydány v rozšířené podobě pod názvem „Kvítí“ – v tomto vydání František Ladislav Čelakovský po vzoru J. W. Goetha užívá přírodních námětů k vyslovení názoru na společenské dění své doby.
V roce 1822 vychází i první díl Čelakovského díla „Slovanské národní písně“ (další dva díly vycházejí pak v letech 1825, resp. 1827) – jedná se o výsledek Čelakovského sběratelské činnosti, sloužící k poznání a uchování zvláštností a osobitostí slovanské lidové poezie.
Dalším Čelakovského podobně laděným souborem je „Mudrosloví národu slovanského v příslovích“ (1852) – přibližně 15 000 čísel je výsledkem Čelakovského takřka třináctileté sběratelské činnosti.
V roce 1829 vychází Čelakovského sbírka „Ohlas písní ruských“ – jádrem této sbírky jsou epické básně, vyprávějící o osudech ruských bohatýrů (Čelakovský námětově čerpá z „bylin“).
Sbírku podobného zaměření i názvu, „Ohlasy písní českých“ pak František Ladislav Čelakovský vydává o deset let později, v roce 1839 – v předmluvě této sbírky Čelakovský vysvětluje rozdíly mezi českou a ruskou poezií: zatímco, jak píše Čelakovský, poezie ruská je převážně epická, poezie česká vyniká svojí lyričností. Ve sbírce „Ohlasy písní českých“ je obsažena balada „Toman a lesní panna“, dnes patrně nejznámější Čelakovského básnická práce.
Na společenské dění své doby zareaguje František Ladislav Čelakovský sbírkou satirických epigramů „Padesátka z mé tobolky“ (1837, zcenzurováno, vychází po Čelakovského smrti).
Poslední básnickou sbírkou Čelakovského je „Růže stolistá“ (1840) – jádrem této sbírky je báseň „Pomněnky vatavské“, vydaná časopisecky již v roce 1831: tuto báseň Čelakovský věnuje své první ženě (Čelakovský je ženatý dvakrát, po smrti první ženy, v roce 1844, se žení s A. Rejsovou, přítelkyní B. Němcové).
František Ladislav Čelakovský též překládá, a to především díla německá a anglická.
5. srpna roku 1852 František Ladislav Čelakovský umírá.