Rostovský řezník, rostovský rozparovač. Nebo také rudý rozparovač. Andrej Romanovič Čikatilo, ruský sériový vrah a kanibal, má na svědomí životy nejméně 53 žen a dětí. Řadí se tak k nejmasovějším a nejodpornějším sériovým vrahům 20. století a historie vůbec.
Jeho bratr se stal obětí kanibalismu
Narodil se na Ukrajině, ve vesnici jménem Jabločnoje, 16. října 1936. Otec byl voják, rudoarmějec, za války zajatý Němci a po ní vězněný jako zrádce. Stalinova politika byla neúprosná – kdo byl zajat, ten jistě zradil. Dětství? Nejspíše strašné. Podle svědectví byl často bit, pomočoval se, byl outsiderem bez kamarádů. Podle některých zdrojů se v rodině udála událost, která mohla mít zásadní vliv na pozdější Čikatilovo chování – jeho starší bratr Stěpan se prý stal obětí kanibalismu při ukrajinském hladomoru.
Oč víc byl Čikatilo vykořeněn z kolektivu, o to lépe se učil – studoval s vynikajícími výsledky, nakonec v roce 1971 vystudoval ruskou literaturu a začal pracovat jako učitel. To už byl ženatý a měl dvě děti (ač údajně trpěl impotencí) – dceru Ludmilu a syna Jurije.
Poprvé vzorný komunista vraždil v roce 1978
První problémy se zákonem měl Čikatilo ještě jako učitel, když se pokoušel pohlavně zneužívat některé ze svých studentů. Když byl vyhozen, začal pracovat jako zásobovač elektromontážního podniku. 22. prosince roku 1978 se pak Andrej Čikatilo, vzorný manžel a otec tří dětí, člen komunistické strany a pečlivý úředník, dopustil první vraždy – jeho obětí byla devítiletá holčička, kterou se nejprve pokusil neúspěšně znásilnit.
Když ji zavraždil, pohodil ji do řeky. Odhalen nebyl, přestože patřil mezi podezřelé. Zatčen a popraven byl muž jménem Andrej Kravčenko. V Sovětském svazu nebylo problém přinutit člověka k přiznání. Mučením.
Další zločin spáchal Čikatilo v roce 1981, jeho obětí se stala prostitutka, další vraždy pak páchal v dalších letech. I několik ročně. Své oběti vyhledával na nádražích, kde nebyl problém navázat kontakt ženami ze dna společnosti. Nikdo je nehledal, nikomu nechyběly. A Čikatilo se cítil beztrestný. Za jeho zločiny bylo odsouzeno 15 nevinných, již zmíněný Kravčenko dokonce zaplatil životem.
Poslední vraždu Čikatilo spáchal v roce 1990, už po pádu východního bloku. Jeho zatčení pomohla náhoda – po vraždě poslední oběti jej legitimoval policista nedaleko místa pozdějšího nálezu těla. Přišel mu divný. Špinavý, na oblečení měl krev. Prý byl na houbách. Když byla poslední oběť nalezena, policie se na Čikatila zaměřila a začala jej sledovat – 30. listopadu 1990, osm dnů po poslední vraždě, byl Čikatilo zatčen a postaven před soud, během kterého se pobouřená veřejnost dozvěděla o neslýchaných zločinech a kanibalistických praktikách obviněného.
Popraven střelo za pravé ucho
Nakonec shledal soud Andreje Čikatila vinným ze spáchání několika desítek vražd (zavraždil celkem 31 chlapců ve věku od 8 do 18 let, 14 dívek ve věku 9 až 17 let a 18 mladých žen) a odsoudil jej k trestu smrti – 14. února roku 1994 byl pak Čikatilo střelou za pravé ucho popraven, když předtím prezident Boris Jelcin kategoricky zamítl žádost rodiny o milost. Rusko si oddychlo.
Jen na chvíli. Několik let po procesu začal vraždit Alexandr Pičuškin, také nazývaný Bitcevský řezník. Ten podle vlastních slov zavraždil 62 mužů, žen i dětí. Když jej policie dopadla, litoval, že nestihl zabít ještě dvě oběti – mělo jich být 64. Jako políček na šachovnici.
V roce 2015 přichází do kin film Ghoul režiséra Petra Jákla, ve kterém si ukrajinský kanibal Andrej Čikatilo, byť „na dálku“, zahraje jednu z titulních rolí. V příběhu se trojice filmařů se vydává na Ukrajinu s cílem natočit unikátní dokument o kanibalismu. Strašlivý hladomor v letech 1932-1933 tu dohnal spoustu lidí k děsivým činům. Nečekaně se jejich pátrání začíná propojovat s příběhem jednoho z nejzvrácenějších zločinců novodobé historie, kanibala Andreje Čikatila. Během 12 let spáchal přes padesát brutálních vražd, při nichž své oběti částečně snědl. Společně s místní tlumočnicí, průvodcem a senzibilkou se snaží odhalit tajemství domu, kde se vše odehrávalo. V opuštěném stavení uprostřed ukrajinských lesů se z filmařů i jejich doprovodu však brzy stávají nedobrovolní vězni. Stísněný pocit ve zdech domu se mění v děsivá setkání s jiným světem. Ze záměru natočit dokument se stává hrůzyplný boj o život. Nikdo netuší, kdo nebo co je TAM VENKU…