Její životopis je svědectvím o síle lidského ducha a moci hudby překonat i ty největší hrůzy, věřila, že optimismus a hudba jsou klíčem k přežití – a ona sama to dokazovala svým životem plným naděje a lásky k umění. Alice-Herz Sommerová, nejstarší Češka židovského původu přeživší holocaust.
Alice Herz-Sommerová se narodila 26. listopadu 1903 v Praze do rodiny Friedricha a Sofie Herzových. Mimořádný hudební talent se u ní projevoval už v raném dětství a prakticky ji předurčil k dráze klavírní virtuosky. Vyrůstala v kulturně bohatém prostředí, kde se setkávala s významnými osobnostmi té doby, včetně Franze Kafky a Gustava Mahlera.
V roce 1931 se provdala za Leopolda Sommera, s nímž měla syna Raphaela. Mohla si přát lepší život? Rodina, dítě, její kariéra byla na vzestupu… Vše ale skončilo jako mávnutím kouzelného proutku – s nástupem nacismu byla i ona nucena čelit rostoucímu antisemitismu. V roce 1943 byla spolu se svým synem deportována do koncentračního tábora Terezín, kde se zapojila do kulturního života a odehrála více než 100 koncertů pro vězně i dozorce. Hudba se pro ni stala prostředkem přežití a naděje.
Po válce se vrátila do Prahy, ale v roce 1949 emigrovala do Izraele, kde působila jako pedagožka na Jeruzalémské hudební akademii. V roce 1986 se přestěhovala do Londýna, kde žila až do své smrti. Její syn Raphael se stejně jako ona věnoval hudbě, byl uznávaným violoncellistou. Ano, byl, zemřel v roce 2001 ve věku 64 let.
Alice Herz-Sommerová se dožila úctyhodného věku 110 let a byla považována za nejstarší přeživší holokaustu českého původu. Její život a optimismus byly zachyceny v dokumentu Dáma z bytu číslo 6, který získal Oscara za nejlepší krátký dokumentární film. Zemřela 23. února 2014 v Londýně.