Alžběta (též Eliška) Pomořanská, po Blance z Valois (viz Blanka z Valois), Anně Falcké (viz Anna Falcká) a Anně Svídnické (viz Anna Svídnická) čtvrtá a poslední žena římského císaře a českého krále Karla IV. Lucemburského (viz Karel IV. Lucemburský), přichází na svět někdy v roce 1347 jako dcera pomořanského vévody Bohuslava V. a polské princezny Alžběty.
Od Karlových předchozích manželek se Alžběta Pomořanská odlišuje v mnoha ohledech – na rozdíl od nich má urostlou, statnou postavu a na svoji dobu disponuje zcela mimořádnými fyzickými dispozicemi.Dalším výrazným rozdílem, oproti předchozím Karlovým ženám, je její schopnost dát císaři potomstvo – dá Karlovi celkem šest dětí, což je více než mu daly všechny tři předchozí královny dohromady.
Sňatek Alžběty Pomořanské a Karla IV. (koná se 21. května roku 1363 v polském Krakově za účasti krále polského, uherského, dánského a kyperského a za přítomnosti mnoha evropských i českých šlechticů – mezi snoubenci je věkový rozdíl třicet jeden rok…), stejně jako ostatně všechny Karlovy sňatky, má charakter sňatku politického – Karel IV. jím rozbíjí protičeskou koalici polského a uherského krále, kteří se proti císaři spojili s rakouským vévodou Rudolfem IV.
V Praze je pak Alžběta Pomořanská korunována 18. června roku 1363 českou královnou, dva dny poté, co je českým králem korunován Karlův prvorozený syn (z manželství s Annou Svídnickou) Václav, o pět let později je pak Alžběta Pomořanská v Římě (1. listopadu roku 1368) korunována římskou císařovnou, stává se tak druhou (po Anně Svídnické) českou královnou, které se této cti dostane a jedinou, které nasadí korunu sám papež (Urban V.).
Alžběta Pomořanská dá, jak již bylo zmíněno, celkem šest dětí – dcery Annu Markétu a syny Zikmunda (viz Zikmund Lucemburský), Karla, Jana Zhořeleckého a Jindřicha. Své děti Alžběta žárlivě střeží a zvláště Zikmunda, pozdějšího krále uherského a krátce i českého, zcela otevřeně staví proti Karlovu prvorozenému synovi, Václavovi.
Po smrti Karla IV. (císařovna jej přežije o patnáct let) se Alžběta věnuje cele výchově dětí a místo první ženy pražského dvora přenechává manželce svého nevlastního syna, krále Václava IV., Žofii Bavorské – sama se věnuje výrazné finanční i politické podpoře syna Zikmunda při jeho usilování o získání uherského trůnu.
Poslední léta svého života pak císařovna Alžběta Pomořanská tráví ve svých východočeských věnných městech, 14. února roku 1393 pak v Hradci Králové umírá, pohřbena je, stejně jako ostatní ženy Karla IV. Lucemburského, v královské hrobce chrámu sv. Víta v Praze.