Emanuel Moravec, český politik a generál, jeden z nejaktivnějších představitelů české kolaborace s hitlerovským (viz Hitler, Adolf) nacistickým režimem za německé okupace Československa (za Protektorátu Čechy a Morava) – bývá označován jako český Quisling, přichází na svět 17. dubna roku 1893 v Praze.
Vzdělání Moravec získává na průmyslové škole (maturitu skládá v roce 1912), po vypuknutí první světové války (1914) je pak odveden do rakousko-uherské armády, v jejíchž řadách bojuje na haličské frontě. V roce 1915 je Emanuel Moravec zajat ruskými vojsky, mezi roky 1917-20 se Moravec zapojuje do budování československých legií v Rusku (účastní se mimo jiné bitvy u Zborova).
Po návratu do (nově vzniklého) Československa (přes Vladivostok na ruském Dálném východě) pak Emanuel Moravec zůstává v nově se tvořící československé armádě – v letech 1920-23 působí jako štábní důstojník ve štábu zemského vojenského velitelství v podkarpatském Užhorodě, mezi roky 1923-27 působí Moravec ve štábu zemského vojenského velitelství v Praze.
Od roku 1931 pak Emanuel Moravec působí jako profesor válečných dějin a strategie na pražské Vysoké válečné škole (do roku 1938), v roce 1933 je Moravec jmenován plukovníkem generálního štábu československé armády.
Ve třicátých letech Emanuel Moravec otevřeně podporuje politiku tzv. skupiny Hrad, v níž jsou soustředěni kolem T. G. Masaryka (viz Masaryk, Tomáš Garrigue) a E. Beneše (viz Beneš, Edvard) prodemokraticky orientovaní politici té doby – v době krize československého státu v roce 1938 (období kolem podpisu Mnichovské dohody) patří Emanuel Moravec k odpůrcům československé kapitulace a přistoupení na podmínky mnichovského diktátu.
Po okupaci Československa nacistickým Německem, jeho rozbití a vzniku Protektorátu Čechy a Morava, se nicméně z Emanuela Moravce stává jeden z nejaktivnějších přisluhovačů nového režimu – Emanuel Moravec navazuje úzkou spolupráci s okupační správou, tuto spolupráci pak označuje za jedinou možnou alternativu budoucího vývoje českých zemí.
V letech 1942-45, po příchodu R. Heydricha (viz Heydrich, Reinhard) do Protektorátu a utužení okupačního režimu (prezident E. Hácha {viz Hácha, Emil} je postupně odsunut do pozadí, předseda vlády A. Eliáš {viz Eliáš, Alois} je popraven) se pak Emanuel Moravec stává členem protektorátní vlády, a to jako ministr školství (zároveň působí jako ministr lidové osvěty).
Během svého působení ve vládě se stává Moravec doslova symbolem kolaborace s nacistickým režimem (bývá mu proto podle norského politika Quislinga, snad „nejslavnějšího“ kolaboranta lidských dějin, přezdíváno „český Quisling“.
Od roku 1942 pak Emanuel Moravec působí v čele tzv. Kuratoria pro výchovu mládeže, organizace, sdružující povinně českou mládež ve věku od deseti do osmnácti let – tato mládež je pak vychovávána v nacistickém duchu k loajálnosti k okupační správě.
Emanuel Moravec umírá 5. května roku 1945, když v den vypuknutí pražského povstání spáchá sebevraždu.