Epikúros ze Samu. Nejvýznamnější představitel helénského atomismu

Epikúros ze Samu, řecký filozof, atomista, nejvýznamnější představitel materialisticky orientované filozofie doby helénské, přichází na svět někdy v roce 341 před naším letopočtem na řeckém ostrově Samos.

Na rodném Samu se pak Epikúros poprvé setkává s filozofickým myšlením, když se stává žákem Nausifanovým, přívržencem filozofie Démokritovy (viz Démokritos z Abdér) – kolem roku 323 př. n. l. pak Epikúros Samos opouští a odchází do Athén, kde pak v roce 306 př. n. l. zakládá vlastní filozofickou školu, nazvanou Képos, tedy „zahrada“ (podle zahrady, kde Epikúros své žáky vyučuje). V Athénách pak Epikúros ze Samu žije po celý svůj život. Jako filozof Epikúros ze Samu navazuje na učení atomistů Leukippa a Démokrita – narozdíl od těchto zakladatelů řeckého atomismu ale Epikúros tvrdí, že pohyb atomů je do určité míry nahodilý a dochází při něm k odchylkám: těmito odchylkami je pak podle Epikúra možné vysvětlit svobodu lidské vůle – ta není předem jasně determinována, ale může se od svého osudu odchýlit, z čehož vyplývá, že lidský jedinec může do určité míry jednat svobodně.

V otázce náboženství Epikúros říká, že bohové existují, nepopírá nijak jejich existenci, nicméně zároveň podotýká, že bohové nezasahují do běhu světa – není tedy nutné obávat se jejich činů – přírodní jevy (např. blesk, zemětřesení, zatmění slunce apod.) se pak Epikúros snaží vysvětlit racionálně a odmítá je interpretovat jako zásah bohů do života člověka.

Základem Epikúrovy nauky je pak etika – Epikúros pokládá za nejvyšší životní hodnotu slast, která je vyjádřena nepřítomností duševního i tělesného utrpení.

Na Epikúrovu nauku pak naváží mnozí další helénističtí filozofové, Epikúrova filozofie ( epikúreismus) je ve své době v Řecku a Římě velmi rozšířena – znovu se pak Epikúrovy myšlenky dostávají do centra dění v 17. století, kdy se zásluhou francouzského vědce dostávají k odborné veřejnosti překlady Epikúrových spisů o atomech – v přírodních vědách pak tento počin znamená v konečném důsledku nahrazení (a zavržení) nauky o pěti živlech naukou o atomech.