Ferdinand I. Habsburský, římský císař a český a uherský král, zakladatel rakouské linie habsburské dynastie, přichází na svět 10. března roku 1503 ve Španělsku na zámku Alcalá de Henares u Madridu jako mladší syn kastilského krále a burgundského vévody Filipa I. Sličného a Johanny (Šílené), dědičky španělského trůnu.
Dětství a mládí prožije Ferdinand I. ve Španělsku na dvoře matčina otce Ferdinanda Aragonského. V roce 1515 se pak začíná rýsovat Ferdinandova panovnická budoucnost – na základě dynastické sňatkové smlouvy mezi jeho druhým dědem, habsburským císařem Maxmiliánem I. a českým a uherským králem Vladislavem Jagellonským je rozhodnuto, že se Ferdinand I. Habsburský stane manželem Vladislavovy dcery Anny Jagellonské (sňatek sám se pak koná o šest let později, 26. května roku 1521).
Po Maxmiliánově smrti v roce 1519 je řešena otázka rakouského habsburského dědictví a otázka nástupnictví na trůnu římskoněmeckého císaře – císařem se stává Ferdinandův bratr Karel V. (od roku 1516 španělský král), rakouské země získává po sérii jednání a smluv z 1520-1522 Ferdinand I. – v roce 1520 wormskou smlouvou získává Rakousy a část alpských zemí (Korutany, Štýrsko a Kraňsko), v roce 1521 italské habsburské državy a v roce 1522 Tyrolsko a habsburská území ve Švábsku.
Když pak v roce 1526 umírá Ferdinandův švagr, bratr Anny Jagellonské Ludvík, český a uherský král, začíná Ferdinand I. Habsburský usilovat o nástupnictví v českých a uherských zemích – v českých zemích je pak zvolen králem 23. října roku 1526 (korunován je 24. února roku 1527), součástí volby je Ferdinandův slib, že bude dodržovat kompaktáta, bude respektovat svobodu českých stavů, uhradí polovinu královských dluhů a přenese své sídlo do Prahy.
V Uhrách je pak Ferdinand I. Habsburský částí šlechty zvolen králem 17. prosince roku 1726 (korunován je v listopadu 1527) – o trůn a vládu nad Uhrami pak ale celá léta bojuje se sedmihradským vévodou Janem Zapolským, který byl uherským králem zvolen o měsíc dříve než Ferdinand.
5. ledna roku 1531 je Ferdinand I. Habsburský zvolen v Kolíně nad Rýnem římským králem ( korunován je v Cáchách 11. ledna téhož roku) – později se pak stává nástupcem svého bratra, Karla V., na trůnu římského císaře: stává se jím poté, co se nemocný Karel V. uchýlí v roce 1556 do ústraní – slavnostně je Ferdinand I. vyhlášen římskoněmeckým císařem prohlášen ve Frankfurtu nad Mohanem 15. března roku 1558.
Ferdinand I. Habsburský během svého téměř čtyřicetiletého panování vytváří spojením rakouských habsburských držav s českými a uherskými zeměmi jako první habsburský panovník státní celek, který pak jako habsburská monarchie přetrvá v podstatě až do roku 1918.
Za Ferdinandovi vlády dochází v monarchii k mnoha změnám – Ferdinand I. Habsburský usiluje o pevné spojení zemí monarchie a jejich centrální řízení, prosazuje dědičnost trůnu a jako protiváhu a omezení zemských úřadů českých a uherských zakládá ve Vídni centrální úřady, a to na základě tzv. dvorského řádu (Hofstaatsordnung).
V roce 1547 se Ferdinandův absolutismus s českými stavy střetává během tzv. prvního stavovského odboje – stavy jsou poraženy a moc Ferdinanda I., po exemplárních popravách a konfiskacích stavovského majetku, upevněna.
Za vlády Ferdinanda I. Habsburského dochází též k pomalé rekatolizaci českých zemí – v roce 1556 přichází do Čech jezuité, v roce 1561 je pak obsazeno dlouho neobsazené pražské arcibiskupství.
Za svého života je Ferdinand I. Habsburský ženatý s již zmíněnou Annou Jagellonskou, dcerou českého krále Vladislava Jagellonského – s Annou má pak Ferdinand I. patnáct dětí: Alžbětu, Maxmilliána (budoucí císař Maxmillián II. {viz Maxmillián II. Habsburský}), Annu, Ferdinanda, Marii, Magdalénu, Kateřinu, Eleonoru, Markétu, Jana, Barboru, Karla, Voršilu, Helenu a Janu.
Ferdinand I. Habsburský umírá 25. července roku 1564 ve Vídni, jeho ostatky jsou uloženy v chrámu sv. Víta (viz sv. Vit) v Praze.