Ferdinand I. (V.) Dobrotivý, rakouský císař a český a uherský král z dynastie habsbursko-lotrinské, přichází na svět 19. dubna roku 1793 ve Vídni jako syn rakouského císaře a uherského krále Františka II. (I.) a Marie Terezie Neapolsko-Sicilské.
S tím, že by Ferdinand Dobrotivý někdy nastoupil na habsburský trůn, se příliš nepočítá – důvodem jsou Ferdinandovy slabší duševní dispozice (trpí od dětství epileptickými záchvaty a je do určité míry prostoduchý), krom toho trpí dědic habsburského panství rachitidou – ve Vídni se mu právě proto přezdívá der arme Trottel Nandel (chudáček blbeček Ferdáček…). Nicméně, slaboduchý Ferdinand I. Dobrotivý není – hovoří pěti jazyky, věnuje se hudbě, zajímá se i o nové směry v technických vědách a botanice. Ferdinandova panovnická kariéra začíná v roce 1830, kdy je v Prešpurku korunován uherským králem, rok nato se pak Ferdinand I. (V.) Dobrotivý žení s Marií Anno Sardinskou.
V roce 1835 pak po smrti svého otce, Františka II. (I.), Ferdinand V. Dobrotivý usedá na rakouský císařský trůn jako Ferdinand I., o rok později, 8. září roku 1836, je pak Ferdinand korunován posledním habsburským českým králem jako Ferdinand V.
Panovníkem je nemocný Ferdinand víceméně pouze formálně – habsburské monarchii v letech jeho panování vládne tzv. státní konference (od prosince 1836), složená z Ferdinandova strýce, arcivévody Ludvíka, kancléře K. Metternicha a hraběte Franze Antona Kolowrata.
Ferdinandovo „panování“ trvá několik let – když pak na jaře roku 1848 propukne ve Vídni občanská revoluce, namířená proti tuhému Metternichovu absolutismu, je císař donucen Metternicha propustit ze svých služeb a svolat ústavodárný sněm, poté, co pak během téhož roku vzplanou nepokoje i v dalších částech habsburské říše (v českých zemích, Itálii, Uhrách a opětovně i ve Vídni), je císař Ferdinand I. (V.) Dobrotivý donucen k útěku z Vídně – odchází do Čech, do Olomouce, kde se pak podvoluje tlaku habsburského dvora, který si žádá silného panovníka, schopného potlačit povstání Habsburkům podřízených národů, a abdikuje (2. prosince roku 1848) ve prospěch svého synovce Františka Josefa I. (viz František Josef I.).
Po zbytek svého života pak Ferdinand I. (V.) Dobrotivý žije na Pražském hradě, kde 29. června roku 1875 umírá. Jeho ostatky jsou uloženy v kapucínské kryptě ve Vídni.